Tereza Kučerová: Pohybově příjemnější a svobodnější je pro mě moderní tanec
Nová sólistka Pražského komorního baletu vystudovala Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, kterou v roce 2004 úspěšně zakončila maturitou absolutoriem. V letech 2004-2018 byla členkou baletního souboru Národního divadla, během angažmá působila na scéně Státní opery, Stavovského divadla či Nové scény, tančila v rolích klasického i moderního repertoáru a spolupracovala s choreografy jako Mats Ek, Christopher Bruce, Alexander Ekman, Jacopo Godani, Ohad Naharin, Petr Zuska a další. Tereza Kučerová příležitostně vystupovala i se skupinou Dekkadancers. Od sezóny 2018/2019 je stálou členkou PKB.
Terezo, odkud pocházíte? Jste z Prahy?
„Ano, narodila jsem se a vyrostla jsem v Praze.“
A kdo vás v dětství jako první nasměroval na taneční cestu, vzpomenete si?
„K tanci mě nasměrovali moji rodiče, díky kterým jsem už jako malá chodila do různých uměleckých kroužků. Bavilo mě tancovat, hrát na klavír nebo kreslit, ale že skončím na Taneční konzervatoři a potom budu tančit v Národním divadle, to v plánu nebylo.“ (úsměv)
Tančíte od útlého věku. Kdy a kde jste s tancem začala?
„V šesti letech jsem chodila rok na moderní gymnastiku, poté do dětské baletní školy MaJa, která stále funguje a dodnes ji vede Bc. Jaroslava Malíková, dlouholetá členka Baletu Národního divadla. Ráda bych zmínila také Dismanův rozhlasový dětský soubor, který působí pod Českým, dříve Československým rozhlasem od roku 1935, a je zaměřený spíš na divadelní a rozhlasovou tvorbu. Tím jsem také prošla a odnesla si odtamtud hodně
zkušeností i do tanečního světa.“
A pak tedy následovala studia na Taneční konzervatoři…Na jakého pedagoga z pražské konzervatoře nejraději vzpomínáte?
„Když jsem studovala na Taneční konzervatoři, byli mými pedagogy bývalí sólisté s divadelními zkušenostmi, kterých si velmi vážím. Ráda vzpomínám na všechny. Kdybych ale měla zmínit konkrétní jména, asi by to byla Zdena Nemcová, moje třídní profesorka na klasický tanec, která u nás měla velký respekt a věnovala se celému ročníku a Jan Kodet, který nás měl v osmém ročníku na moderní tanec. Díky němu jsme získali přehled o moderním světě a technicky nás posunul minimálně o jednu třídu výš.“
Vy osobně tíhnete spíš ke klasice nebo k moderně?
„Pohybově příjemnější a svobodnější je pro mě moderní tanec, kde pro jednotlivé pohyby většinou není žádný dokonalý vzorec. Ráda mám ale i klasický tanec a například klasický trénink je dnes pro mě důležitou součástí, když se chci udržet v kondici.“
A jakého máte ráda choreografa?
„Líbí se mi práce švédského choreografa Matse Eka. V jeho náročných choreografiích je
zároveň zvláštní jednoduchost a čistota sdělení, která mě moc baví. Úžasný a moudrý člověk
je pro mě také Jiří Kylián, jeho nápadité choreografie jsou ztělesněním hudby.“
Máte doposud třeba i nesplněný sen zatančit si nějakou konkrétní roli či choreografii?
„Prokofjevova hudba k baletu Romeo a Julie mě dojímá k slzám a zatančit si Julii musí být asi krásné. Z moderního repertoáru by mě lákala třeba role „M“ z baletu Carmen od Matse Eka.“
Přicházíte ze souboru Národního divadla. Proč jste se rozhodla pro změnu a jaká máte v souvislosti s angažmá v Pražském komorním baletu očekávání? Přece jen je to jiný typ souboru než velké kamenné divadlo…
„Rozhodnuto bylo víceméně za mě, nový šéf baletu Národního divadla mi neprodloužil smlouvu. Končit v Národním jsem ještě neplánovala, ale jak říká moje maminka, všechno zlé je pro něco dobré. Dnes už se soubor změnil natolik, že bych tam asi nebyla spokojená. Osmdesátičlenný soubor a především jeho organizace se stala příliš velkou a neosobní továrnou, i z tohoto důvodu jsem si řekla, že osmičlenný soubor Pražského komorního baletu
by pro mě mohla být velmi příjemná změna.“
Na závěr mi prozraďte – co ráda děláte, když zrovna netančíte?
„Mým velkým psychickým, nikoli fyzickým (směje se) relaxem v létě jsou hory. Díky kamarádům, kteří většinou naplánují nějakou zajímavou trasu, jsem už přešla pár pohoří a ráda si na mapě odškrtnu další. Ráda plavu, jezdím na kole, poznávám nová místa a lidi, od kterých se mám co učit a kteří v sobě mají klid.“
