Sledujte nás na Facebooku!
CZ EN

Rozhovor s Dominikem Vodičkou

Jednadvacetiletý Domink Vodička je od sezóny 2017/18 jedním ze sólistů Pražského komorního baletu. Jak se mu v jeho novém angažmá tančí a co se souborem aktuálně chystá? Nejen na to jsme se mladého talentovaného umělce v následujícím rozhovoru ptali…

Odkud pocházíte, Dominiku, a jak jste začal s tancem?
Pocházím z Nečíně, což je malá vesnička ve Středočeském kraji poblíž Příbrami. Mé začátky s tancem byly úsměvné, tak nějak mě k němu totiž donutila moje maminka, která si myslela, že pro něj mám vlohy. Hrál jsem tehdy intenzivně tenis a o tom, že bych kdy tančil, jsem v tu dobu nechtěl ani slyšet. (usmívá se) Všechno se změnilo ale už po několika absolvovaných hodinách. Velmi brzy jsem totiž zjistil, že tančit je přesně to, co chci dělat nejvíc.

Kde jste pak tanec studoval? Zaměřil jste se na klasický či moderní tanec nebo
kombinaci obojího?
Začínal jsem sportovním, čili společenským tancem, v němž jsem se stal několikanásobným vicemistrem České republiky. Chtěl jsem ale své taneční schopnosti rozvíjet dál, proto jsem se přihlásil na talentové zkoušky a po několika letech letos úspěšně absolvoval konzervatoř Taneční centrum Praha. Tam jsem studoval jak klasickou, tak samozřejmě i moderní techniku. Oblíbil jsem si obojí. Můj oblíbený choreograf je pan Jiří Kylián, ale bohužel jsem doposud žádnou z jeho geniálních choreografií netančil, samozřejmě doufám, že se to změní.

S kým zajímavým konkrétně jste na škole pracoval? Kdo vám pomohl nastartovat
kariéru?
Mé schopnosti ve scénickém tanci ještě na konzervatoři nejvíce nastartovala paní Linda Svidró. Jsem moc rád, že od letošního léta působí jako baletní mistryně v Pražském komorním baletu. Setkáváme se tedy pracovně i dál. Dále jsem si velmi vážil, že jsem mohl během studií spolupracovat s choreografy jako jsou Attila Egerházi a Samuel Delvaux. Samozřejmě jsem nejvíce vděčný manželům Schneiderovým, kterří mě během studia úžasným způsobem připravovali na profesionální taneční kariéru.

A která dosavadní taneční zkušenost je pro vás tou nejhodnotnější?
Má nejhodnotnější taneční zkušenost je mistrovství světa, které se konalo v Moskvě v roce 2012. S mou taneční partnerkou jsme tam skončili v top 24.

A jak jste se dostal do PKB? Kdo vás přivedl na myšlenku zkusit konkurz zrovna sem?
Do Pražského komorního baletu jsem se dostal přes oficiální konkurz, který byl v polovině letošního roku. A když nepočítám školní soubor Balet Praha junior, kde jsem tančil posledni dva roky mého studia, je to mé první angažmá. Konkurz do PKB jsem chtěl zkusit vždycky, odjakživa to pro mě byl soubor na prvním místě, kam jsem se v České republice chtěl dostat. Povedlo se… a tančím zde od nové sezóny.

Co z repertoáru souboru jste za tu dobu nastudoval?
Do repertoáru PKB se začleňuji postupně. Poprvé jsem se souborem vystupoval ještě v létě – počátkem srpna jsem si zatančil v nadčasové choreografii Holoubek Pavla Šmoka. Skvělá byla nová choreografie od Tomáše Rychetského Rekviem za nekonečno, která se představila ve světové premiéře před měsícem. Toto představení jsem si z celého srdce užil, jelikož to byla má první premiéra v PKB a práce s choreografy, jako je Tomáš Rychetský a Marek Svobodnik, je nepopsatelná! V neposlední řadě jsme nastudovali choreografii Po zarostlém chodníčku od Pavla Šmoka, kterou měli diváci možnost vidět počátkem prosince ve večeru Fenomén Šmok v Divadle IMAGE.