Sledujte nás na Facebooku!
CZ EN

Iveta Krmelová:

Iveta Krmelová: Zvykla jsem si cenit si maličkostí a jakýkoli krůček k lepšímu mě dělá veselejší
Dvacetiletá tanečnice Iveta Krmelová je od sezóny 2018/2019 novou sólistkou Pražského komorního baletu. Absolventka konzervatoře Taneční centrum Praha sbírala během studií praktické zkušenosti coby členka souborů Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. Měla tak možnost pracovat s mnoha českými i zahraničními choreografy jako například Attilou Egerházim, Samuelem Delvauxem, Lidií Wos a dalšími. V posledním ročníku konzervatoře dostala příležitost externě spolupracovat s Pražským komorním baletem a zatančila si v choreografiích Rekviem za nekonečno Tomáše Rychetského a Svět sedmikrásek Jiřího Pokorného. Má za sebou také účast na International Contemporary Dance Workshop Prague, kde navštěvovala lekce contemporary s Janem Kodetem a lekce Gaga techniky s Guyem Sharmonim, účast na workshopu s Markem Svobodníkem a dále i workshop klasického tance s Nikolou Márovou v rámci festivalu Dance Life Expo v Brně.

Iveto, v Pražském komorním baletu nejste žádným nováčkem. V posledním ročníku školy jste se souborem externě spolupracovala, od letošní sezóny jste již jeho stálou členkou. Byla to tedy pro vás po dokončení studií jasná první volba?
„Práce s Pražským komorním baletem pro mě byla radost už od počátku. Nejdříve jsem sice měla v hledáčku pár dalších souborů, absolvovala jsem i nějaké konkurzy. Čím intenzivnější ale práce s PKB byla, zvláště v období, kdy jsem dostala možnost být součástí premiérové choreografie Svět sedmikrásek od Jiřího Pokorného, tím více a více jsem přemýšlela o tom, že bych se ráda stala stálou členkou souboru.“

Musela jste i přes předchozí spolupráci absolvovat konkurz?
„Ano, konkurz jsem absolvovala i tak.“


Která role pro vás byla v dosavadní taneční praxi fyzicky nejnáročnější?
„Je těžké určit, která choreografie pro mě byla nejtěžší pouze po fyzické stránce, protože záleží hodně i na náročnosti hereckého projevu a technické či koordinační náročnosti. Když jsou všechny tyto aspekty v choreografii složité, tak mě osobně dokáží vyčerpat kolikrát více, než kdybych běžela maraton. Takže když to vezmu z tohoto úhlu pohledu, tak pro mě byla zatím asi nejnáročnější role Pandory v choreografii Kauza Prometheus od Attily Egerháziho, kterou jsem měla možnost zatančit si ještě v Baletu Praha Junior.“

Jste založením klasikářka nebo spíš modernistka?
„Mým snem by samozřejmě bylo ovládat perfektně obojí, protože nejvíce obdivuji univerzální tanečníky, ale na tuto otázku mohu říci, že jsem založením spíše modernistka. V průběhu let jsem nějak zjistila, že je mi bližší pohybovat se přes hlubokou druhou paralelní pozici než přes pátou pozici na špičkách. (úsměv) Snažím se ale obojímu přikládat stejnou váhu a pracovat na nedostatcích v obou oblastech.“

Tanec je zcela určitě vaší celoživotní vášní. Máte ale vůbec čas na nějaké koníčky, nebo se už nic dalšího nedá dost dobře stihnout? Kolik času týdně protančíte?
„Ano, tanec mám ráda odmalička. A i přes to, že se během let stal, dá se říci rutinní záležitostí, je to pro mě stále nejmilejší činnost. A co se týče koníčků, ano, nějaké si udržuji. Jednou z mých dalších oblíbených činností je čtení a literatura obecně. Ráda chodím do divadla, ať už na tanec či na činohru. Praha je také plná galerií, takže i toho se snažím plně využívat. Když je možnost, ráda trávím čas i v přírodě. Ve volném čase se také snažím věnovat jiným druhům pohybu jako například běhání, józe či vlastní sérii posilovacích cviků, a to hlavně v případě, kdy mám delší volno a chci se nějakým způsobem udržet ve formě. Tanci se momentálně věnuji pětkrát týdně. Když mám ale chuť a energii, ráda si i během dnů volna zajdu na nějaký taneční workshop.“

Jakých profesních úspěchů si nejvíce ceníte?
„Tak nějak jsem si zvykla cenit si maličkostí a jakýkoli krůček k lepšímu mě dělá veselejší. Za můj momentálně největší osobní úspěch ale považuji asi to, že jsem po úspěšném dostudování poklidně nastartovala novou etapu života, a že mám možnost živit se tím, čím jsem si vždy přála. Protože si myslím, že ať si to přiznáme nebo ne, většina z nás má nebo měla z tohoto přechodu strach. Já jsem pravděpodobně patřila mezi extrémní případy.“ (směje se)

Zažila jste už během své kariéry někdy i moment, v němž jste naopak chtěla s tancem třeba i skončit?
„Takových momentů bylo několik. Většinou v souvislosti s nespokojeností se sebou samotnou, se strachem z budoucnosti a z toho, že nedosáhnu takové úrovně, abych se tancem mohla živit. Tak to má ale podle mého názoru spousta tanečníků, jsme prostě tvorové k sobě kritičtí. Žádná z těchto obav ale nedosáhla takové intenzity, že bych se nakonec opravdu rozhodla s tancem skončit. A jsem ráda, že se tak nestalo. Kritická jsem vůči sobě nadále, ale ne z toho důvodu, aby to ve mně vyvolávalo sebedestrukční myšlenky, spíše proto, abych se odhodlala k lepším výkonům.“

A kdy vás v nejbližší době uvidíme s Pražským komorním baletem na jevišti?
„Během září mě nic konkrétního nečeká, ale v blízké době snad ano. Pražský komorní balet připravuje různé zájezdy a zkouší několik inscenací.“