Sledujte nás na Facebooku!
CZ EN

Filip Martinský

Filip Martinský

Filip Martinský absolvoval Taneční konzervatoř hl. města Prahy (DiS.). Během studia tančil v souboru Bohemia Balet, kde taktéž prezentoval své choreografie. Jako šestnáctiletý absolvoval s pařížským muzikálem Romeo a Julie půlroční turné po Číně a Taiwanu. Během školních let měl také možnost zúčastnit se několika soutěží. Na Mezinárodní baletní soutěži v německém Mnichově získal 3. místo, na Mezinárodní choreografické soutěži v polské Bytomi 2. místo a na Mezinárodní baletní soutěži Plzeň 2018 1. místo a také Cenu za současnou choreografii The Century. Se svou choreografií Strange Fruit byl pozván na různá baletní gala a festivaly – Plzeň, Brno, Praha, Bratislava, Lodž, Bytom, Varšava. Absolvoval mnohé taneční kurzy – International Ballet Masterclasses Darii Klimentové (2017 a 2018), Vaganova Summer Intensive v Barceloně, Summer Intensive Batsheva Dance Company v Izraeli, a taktéž různé workshopy současného tance a tanců jiných národů v holandském NDT, v Belgii, Itálii, Indii a Thajsku.
Po absolvování Taneční konzervatoře v roce 2019 nastoupil do souboru Lenka Vagnerová & Company, působí také v divadle F. X. Šaldy v Liberci. Od ledna 2020 se stal sólistou Pražského komorního baletu.

 

Filipe, kdo vás k tanci přivedl? Začínal jste brzy?
S tancem jsem začínal jako sedmiletý chlapec ve folklorním souboru Belánka na Slovensku, odkud pocházím. Potom jsem se ale delší dobu věnoval spíše výtvarnému umění, zpěvu a recitaci. Až jednoho dne mě má kamarádka začala přesvědčovat, abych zkusil hodiny moderního tance v tanečním klubu Jessy. Dlouho jsem nechtěl, ale jakmile jsem s tancem začal, už jsem od něj prakticky nikdy neodešel.

A jaké byly později vaše začátky na pražské konzervatoři? Jste absolventem Taneční konzervatoře hl. města Prahy, během studia jste byl členem souboru Bohemia Balet… Byla pro vás školní léta náročná?
Studium na Taneční konzervatoři bylo zajímavé a samozřejmě také velmi náročné. Našel jsem tam ale přesně to, co jsem hledal a potřeboval – kvalitní pedagogy, disciplínu, efektivní systém práce a tvrdý dril, který jsem vždy vyžadoval jak od sebe, tak od profesorů, kteří tanec vyučovali. Těžší období přišlo také kolem maturity. Musel jsem zvládnout odmaturovat z českého jazyka a všech dalších teoretických předmětů. Během studia mě pan ředitel Jaroslav Slavický zapojoval i do práce s Bohemia Baletem, což bylo vždycky časově náročné. Když ale funguje komunikace a disciplína, je tato spolupráce vždycky příjemná. Proto mám možnost hostovat čas od času v Bohemia Baletu i dnes, po dokončení školy.

V šestnácti letech jste půl roku cestoval po Číně a Taiwanu s muzikálem Romeo a Julie. Co to bylo za produkci, jak jste se k takové příležitosti dostal a jaké zkušenosti vám přinesla?
Jedna choreografka, se kterou jsem v minulosti spolupracoval, mi poslala oznámení o konkurzu. Jedna z největších produkcí ve Francii tehdy hledala tanečníky do muzikálu Romeo a Julie Gérarda Presgurvica na turné po Číně a Taiwanu. Překvapilo mě, že jsem konkurz vyhrál, protože se ho tehdy účastnili třeba i o deset nebo patnáct let starší a tím pádem i zkušenější tanečníci. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo podařit.

Musel jste pak přerušit studium v Praze?
Přerušit úplně ne, ale bylo potřeba naplánovat individuální studijní plán. To bylo trochu složité, nicméně nakonec jsem vše zvládl. A stálo to za to. Byla to nepopsatelná zkušenost, naprosto profesionální spolupráce, hráli jsme v nádherných divadlech i obrovských arénách, které pojaly až pět tisíc diváků, a ta síla francouzského muzikálu, to je slovy nevypověditelné…

Máte na svém kontě také několik choreografií. Chtěl byste tuto oblast působení do budoucna rozšířit?
Rozhodně ano. Choreografie je oblast tance, v níž se cítím velmi přirozeně a svobodně, avšak momentálně se snažím nasbírat nejdřív co nejvíc interpretačních zkušeností, a spolupracovat se zajímavými choreografy. To je teď má priorita.

Máte v oboru nějaký svůj profesní vzor? A nějaký taneční sen, pokud to třeba není tajné?
Jednoho dne bych se kromě choreografa rád stal také kvalitním pedagogem. Velmi mě baví zkoumat různé metodiky a techniky tance a pak je aplikovat na studenty v praxi. Taneční sen nemám žádný konkrétní, doufám ale, že mi život přinese hodně zajímavých profesních výzev.

Je vám blíž klasika, neoklasika nebo současný tanec?
Každý styl tance je něčím jiný a jedinečný, vzájemně se doplňují a já nedokážu fungovat ani bez jednoho z nich. Vzhledem k mé fyziognomii a pohybům je mi ale určitě neoklasika nejblíž.

Míváte trému? Máte nějaký rituál, který provádíte před představením?
Snažím se před každým vystoupením pracovat se stresem, pomáhají mi různá dechová cvičení, případně doplnění vitamínů a teplý čaj.

A kdy vás uvidíme s Pražským komorním baletem na jevišti? Co aktuálně se souborem zkoušíte?
Momentálně zkoušíme Chvilku poezie s Igorem Vejsadou, začal jsem také nastudovávat Kytici od Petra Zusky, na tu se moc těším. První představení odtančím už za dva týdny, 21. února 2020 v Českých Budějovicích, o dva dny později, tedy 23. února 2020, pak bude následovat repríza Kytice v Divadle na Vinohradech v Praze.