Sledujte nás na Facebooku!
CZ EN

Rozhovor s Eliškou Novákovou, novou sólistkou Pražského komorního baletu

Eliško, odkud pocházíte a jak jste se dostala k tanci? Kdo vás k němu nasměroval a nejvíc tak ovlivnil? 
Narodila jsem se v Českých Budějovicích. A zde jsem se také už odmala intenzivně věnovala gymnastice, umístila jsem se jako pátá i na Mistrovství České republiky. Ke gymnastice jako průprava patřilo i pár hodin klasického tance. A ten mě vzal za srdce hned od začátku. Ale asi nemůžu říct, že by mě přímo někdo konkrétní ovlivnil. Lidí, kteří mi na mé cestě pomáhali udávat nějaký směr, bylo hodně.

Jakou školu jste studovala? 
V letech 2012 – 2017 jsem vystudovala konzervatoř Taneční centrum Praha.

Zaměřila jste se během studií na klasický či moderní tanec nebo kombinaci obojího? 
Díky Tanečnímu centru, které se zaměřuje na obojí, jsem dostala vzdělání v obou těchto technikách. Pro tanečníky je to dnes nutnost. Osobně ale preferuji moderní tanec.

Kdo je váš oblíbený choreograf či umělec? 
Nemám žádného přímo „oblíbence“, tedy alespoň zatím…

Jak jste se dozvěděla o konkurzu do Pražského komorního baletu?
Informaci o konkurzu jsem našla na internetu. Zmiňoval se o něm ale také pan Igor Vejsada, který s námi měl ve škole hodiny klasického tance. Zkusila jsem štěstí a jsem moc ráda, že to vyšlo, a že mohu být od léta součástí souboru, který má dobré jméno a dlouhou tradici.

Co z repertoáru Pražského komorního baletu jste doposud nastudovala?
Mé první představení s PKB bylo už během léta, tančila jsem v choreografii Pavla Šmoka Holoubek. Byla jsem obsazena i do nové premiéry Rekviem za nekonečno Tomáše Rychetského, která byla poprvé uvedena koncem října v Divadle na Vinohradech. S Tomášem se mi pracovalo skvěle. Je to milý člověk, vždy optimisticky naladěn. Kromě těchto dvou choreografií jsem už na jevišti zatančila i Slovanské kvartety od Mária Radačovského. Toto dílo mi je z repertoáru PKB v současnou chvíli asi nejbližší.

Míváte při premiérách trému? A pokud ano, jak ji překonáváte? 
Naštěstí trémou moc netrpím, hlavně když vím, že jsme na dané představení pořádně a zodpovědně připraveni. Někdy se samozřejmě dostaví, ale po chvilince na jevišti je pryč.

Která role pro vás byla fyzicky nejnáročnější? 
Určitě by se některé našly. V Baletu Praha Junior (školní soubor Tanečního centra Praha), kde jsem od roku 2014 několik let působila, jsme prošli velkým množstvím náročného repertoáru. Teď nevím, kterou roli bych mohla přímo jmenovat, protože těch náročných bylo hodně. Často jsme jezdili i na zájezdy.

Jak si udržujete tělo v kondici, abyste těžké taneční role bez problému zvládala? 
Určitě každým tréninkem.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Poté, co mi každé ráno zazvoní budík, si udělám snídani a pak už letím do práce. Chci být na sále vždy včas, abych se mohla v klidu převléct a rozcvičit. Po hodině klasického tance, kterou máme téměř vždy, nás pak čekají zkoušky choreografií, které máme v repertoáru. Po práci pak buď odpočívám, nebo se jdu někam projít, tak různě, záleží, na co mám zrovna náladu.

A co ráda děláte, když zrovna netančíte? 
Odpočívám, čtu a trávím čas se svými blízkými.

Prozradíte mi na závěr váš osobní sen?
Myslím, že zatím žádný  velký sen nemám. Časem se ale určitě nějaký objeví!