Michal Kováč: Výzvou je pro mě drama, postava, která má svůj vývoj, na němž mohu intenzivně pracovat
Michal Kováč, nový sólista Pražského komorního baletu od sezóny 2018/2019, absolvoval Taneční konzervatoř Evy Jaczovej v Bratislavě. Jeho prvním angažmá se stalo Slovenské národní divadlo. Poté patřil mezi opory Moravského divadla Olomouc, následně byl členem souboru baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni. Je držitelem širších nominací na Cenu Thálie 2012 a 2014 za roli Puka v inscenaci Sen noci svatojánské a za roli Merkucia v Romeovi a Julii.
Michale, pocházíte ze Slovenska, že? Vyrostl jste tam?
„Ano, pocházím ze Slovenska. Narodil jsem se a vyrostl v Bratislavě uprostřed sídliště Petržalka. Shodou okolností zrovna v části, v níž bydlel soused, který mě pak doporučil ke studiu tance na konzervatoři a následně tam byl i jedním z mých profesorů.“
Takže jste vystudoval bratislavskou konzervatoř?
„Ano, studoval jsem na Taneční konzervatoři Evy Jaczovej v Bratislavě, kam jsem se dostal opravdovou náhodou. Školu jsem úspěšně absolvoval.“
Vaše profesní cesta vedla po dokončení studií poměrně brzy do Čech. Co vás do České republiky přivedlo?
„Hned po absolutoriu na konzervatoři jsem nastoupil do Slovenského národného divadla. V mém prvním angažmá jsem ovšem strávil jen jeden rok. Rozhodl jsem se po jedné sezóně odejít vzhledem k tomu, že se v tom roce měnilo vedení divadla a mého bývalého šéfa baletu Mária Radačovského tehdy odvolali z funkce. Popravdě se mi ale nechtělo zůstávat v Bratislavě. Chtěl jsem se osamostatnit a Česká republika má víc možností, kde se uchytit. K Čechům mám blízko, moje maminka pochází z Čech, takže tu mám rodinu a člověk se tu samozřejmě také dobře domluví.“
Tančil jste pak nějakou dobu v Olomouci, v Plzni, hostoval v Liberci…
„Ano, nejprve jsem přišel do olomouckého divadla. Nikoho jsem tam sice neznal, ale měl jsem tam v divadle jednoho spolužáka, tak jsem to zkusil. V Moravském divadle Olomouc jsem nakonec tančil celé čtyři roky a moc se mi tam líbilo. Olomouc je krásné město, potkal jsem tam mnoho zajímavých lidí a nabral hodně zkušeností. Dokonce jsem se během olomouckého angažmá hned dvakrát objevil v širší nominaci na ceny Thálie, poprvé za roli Puka (Sen noci svatojánské – L. Vaculík), podruhé pak za Merkucia (Romeo a Julie – R. Balogh). Čtyři roky uběhly rychle a já už jsem potřeboval nějakou změnu. Tehdy jsem se potkal s Jiřím Pokorným, který se stal na další čtyři roky mým šéfem v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Plzeň mi toho dala opravdu hodně, ať už co se týče osobního i tanečního rozvoje, přátel, práce s choreografy a režiséry. Plzeňské divadlo má rychlé tempo, střídalo se tam mnoho představení a choreografů obzvlášť. Každý rok vybíral Jiří Pokorný jiného tvůrce nové baletní premiéry, takže práce byla opravdu pestrá. Během ní mě také oslovila Alenka Pešková s nabídkou hostování v libereckém divadle F. X. Šaldy. Bylo mi ctí, že si vybrala právě mě. Práce v Liberci mě moc bavila. Nastudoval jsem tam roli Hyda (Jekyll a Hyde – M. Hanousková) z důvodu indispozice jednoho z tanečníků, jehož rekonvalescence se protáhla, a díky tomu jsem si potom zatančil i roli Mánka (Gazdina roba – A. Pešková). Čtvrtá sezóna už ale končila i v Plzni a já potřeboval opět ‚nakopnout‘. Další cesta mě zavedla do Prahy…“
…do Pražského komorního baletu. Jak vás vlastně napadlo zkusit konkurz zrovna sem?
„Do Pražského komorního baletu jsem se dostal přes úspěšně absolvovaný konkurz. Popravdě to bylo hodně spontánní rozhodnutí, podobně jako to bylo předtím s Plzní i s Olomoucí. Ta myšlenka mě poprvé napadla ve chvíli, kdy jsem viděl vypsaný konkurz a ani nevím jak, už jsem na něm byl. Já obecně moc neplánuji, prostě mi to tak nějak přišlo do cesty a já si řekl, že to zkusím.“
Je vám bližší klasika či moderna?
„Bližší je mi klasický tanec, je to pro mě docela přirozený pohyb, i když samozřejmě pořád těžký. Stále se snažím učit a zlepšovat. Moderna mě baví taky, ale bohužel na konzervatoři studenti dostanou jen základy, více se pak naučí až v praxi, v divadlech, ale záleží to i na štěstí a na tom, s jakými choreografy se dostanete do kontaktu. Moderna má různé podoby, styly, tempa a víc se zaměřuje i na osobní vklad tanečníka, můžete v ní víc hloubat. Možná právě v tom mám určité rezervy, které můžu částečně doplnit i tady v angažmá v Pražském komorním baletu.“
Co z repertoáru souboru jste již nastudoval?
„Z repertoáru jsem zatím nastudoval choreografii Z mého života od Pavla Šmoka a zkoušíme také Chvilku POEzie od Marka Svobodníka.“
Máte nějakou vysněnou taneční roli?
„Ne, žádnou vysněnou roli nemám, spíš čistě charakterově dělám víc komických rolí. Asi se ke mně víc hodí, rád dělám legraci na jevišti. Větší výzvou je pak pro mě drama, postava, která má svůj vývoj, na němž mohu intenzivně pracovat.“
Jak vás tak poslouchám, váš život vyplňuje především tanec. Máte kromě něj čas i na nějaké koníčky? Co jiného vás baví?
„Já pořád něco dělám, ale nic konkrétního dlouhodobě. Snad jen rád čtu, doma pěstuji hodně květin a rád natáčím a stříhám videa, ale to opravdu jen pokud na to mám čas, kterého obecně moc není.“
