Aleš Krátký je absolventem Tanečního centra Praha – konzervatoře (DiS.), během studia byl členem jeho obou souborů Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. absolvoval zahraniční workshopy a festivaly ve Švédsku a Srbsku. Spolupracoval se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy (FOK).
Při škole již externě spolupracoval s baletním souborem Jihočeského divadla pod vedením uměleckého šéfa Attily Egerháziho.
V letech 2013–2016 byl jeho členem a vystupoval v repertoáru, např. Labutí jezero, Louskáček, Šest tanců (chor. J. Kylián), Prometheus, Kouzelná flétna ad. V letních měsících tančil na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově (opera Rusalka, Příhody lišky Bystroušky – chor. Jan Kodet), balet Romeo a Julie, Carmen (chor. Attila Egerházi) ad.
Členem Pražského komorního baletu se stal v roce 2017, zatancoval si ve Šmokových choreografiích jako Z mého života, Holoubek, Chodníček, ale také Chvilka POEzie (chor. Marek Svobodník) a Kytice, Růže, Ej lásko (chor. Petr Zuska)
V současné době je součástí pedagogického sboru ve své domovské škole kde vyučuje klasický a moderní tanec.
Aleš Krátký: ,,ZATÍM MĚ NA MÉ CESTĚ STÁLE POTKÁVAJÍ ZAJÍMAVÉ ROLE“
Odkud jste, Aleši?
Pocházím z východní Moravy, konkrétně z Rožnova pod Radhoštěm.
Jak a kdy ve vás uzrála myšlenka, že budete tanečníkem?
Za tuto myšlenku vděčím původně především mým rodičům. Už od svých pěti let jsem díky nim navštěvoval taneční obor místní základní umělecké školy. Spolu s volejbalem to byla moje největší pohybová aktivita. Chodit dvakrát týdně do „baletu“ pro mě sice nebylo v té době úplně to pravé ořechové, avšak postupem času mě společnost dívek a práce s nimi víc a víc bavila, a tak jsem u toho zůstal. Na konci 8. třídy jsem úspěšně složil talentové zkoušky na konzervatoř, opustil základní školu ve svém městě a přestěhoval se do Prahy.
Konzervatoř jste pak i vystudoval?
Ano, vystudoval jsem Konzervatoř – Taneční centrum Praha pod vedením ředitelky paní PhDr. Vlasty Schneiderové a pana Ing. Antonína Schneidera. Ti mi po dobu studia postupně ukazovali profesionální taneční scénu a svět okolo. Za to jsem jim velice vděčný.
Je vašemu srdci bližší klasika či moderna? Kdo je vaším oblíbeným choreografem?
Mému srdci a hlavně tělu je bezvýhradně bližší klasika. (smích) Co se choreografii týče, volil bych spíše tu neoklasickou cestu – tedy něco mezi klasikou a modernou, z čehož logicky vyplývá i volba mého oblíbeného choreografa Jiřího Kyliána. Klasická technika je nezbytně důležitá pro udržení estetiky těla a kondice. Samozřejmě k tomu ale hodně přispívají i moderní techniky, např. Grahamová …
Jak a kdy jste se dostal do Pražského komorního baletu? Kdo vás přivedl na myšlenku zkusit konkurz zrovna sem?
V Pražském komorním baletu jsem na půl úvazku díky úzké spolupráci souboru s konzervatoří TCP.
A co z repertoáru souboru jste doposud nastudoval? A co je vám osobně nejbližší?
Mou vůbec první nastudovanou choreografii byl Holoubek od Pavla Šmoka. Následovaly další dvě Šmokovy choreografie Z mého života a Po zarostlém chodníčku, Kdo je na světě nejmocnější od Hany Polanské Turečkové, Slovanské kvartety od Mária Radačovského a Rekviem za nekonečno Toma Rychetského. A která choreografie je mi nejbližší? To teď ještě bohužel neumím nějak říct. Každá z inscenací má své kouzlo, ale odpověděl bych asi takto – žádná mě ničím sebemenším neodradila.
Máte nějakou vysněnou roli? Myslím obecně, nemusí to být samozřejmě něco, co se povede v rámci PKB…
Díkybohu nejsem takový snílek, takže vždycky spontánně čekám, že si mě nějaká role najde sama. Zatím mě na mé cestě stále potkávají zajímavé role, které mi osobně vyhovují.
Tanec, to je také konkurence a soutěživost. Je vám vlastní i tahle stránka tanečního umění? Máte soutěživost rád?
S nikým jsem ještě v oblasti tanečního umění nesoupeřil, a ani na něj tímto způsobem nenahlížím. Každý tanečník má jen jeden originál, a duši.
Jak vypadá běžný pracovní den takového tanečníka? Tréninky, zkoušky, představení a profese tanečníka zabere jistě spoustu času a na jiné aktivity se ho pak asi nedostává, že? Nemrzelo vás to někdy?
Denní tréninky začínají od 9:30 a pokračují do 10:45. Každý den začíná obvyklým udržovacím tréninkem, tedy klasickým tancem nebo tréninkem contemporary. Návazně pak do 15:30 probíhá podrobná zkouška choreografií podle plánovaného fermanu a představení. To, že nemám víc času na další aktivity, mě kolikrát mrzelo, to víte, že ano. (usmívá se) Časem ale každý pozná, že tancovat a vůbec žít divadelním světem je sice náročná, ale zato tak krásná práce, že přehodnotíte vaše pocity a zbydou jen ty nejlepší.
Dodržujete zdravou životosprávu nebo to není potřeba řešit? Děláte třeba alespoň občas i nějaké sporty?
Svou životosprávu nijak moc řešit nemusím. Udržuji si ke výšce 186 cm svých 70-75kg. Cítím se dobře. A sporty? Ano dělám, jak jsem už říkal je to od pondělí do pátku od 9:30 do 15:30. (smích)
Lákala by vás i jiná profese?
Ano, lákalo mě v životě i pár jiných profesí. Jedna, která je z úplně jiného soudku, se mě držela úplně od dětství, a to sice barman. (smích)