Uri Ivgi (Izrael) zahájil svou taneční kariéru v tanečním souboru Kibbutz Contemporary Dance Company v roce 1990 a účinkoval zde v dílech choreografů Rami Be’er, Mats Ek, Daniel Ezralow, Jiří Kylián, Suzanne Linke, Inbal Pinto a mnoho dalších. Ivgi vytvořil svou první choreografii ‚Ischa-Ischa‘ v roce 1993 a byl opakovaně žádán, aby pro soubor Kibbutz Contemporary Dance Company a Suzanne Dellal Centrum v Izraeli dále tvořil. V roce 1998 obdržel Ivgi první cenu za nejlepšího tanečníka v rámci Mezinárodní soutěže choreografů stejně jako cenu za Vycházející talent choreografů od Ministra kultury v Izraeli. Ve stejném roce se přestěhoval do Holandska, aby se plně soustředil na svou kariéru choreografa a vytvořil několik choreografií pro různé soubory, festivaly a školy v rámci Evropy. V roce 2001 získal Cenu publika za duet ‚Longing‘ v rámci Mezinárodní soutěže choreografů v Groningenu (Holandsko) a dále druhé místo během soutěže choreografů v Hannoveru (Německo) v roce 2002.
“Jsem fascinován situacemi, do kterých jsou zapojováni lidé v definovaných místech. Rád vytvářím věci na základě fyzické komunikace, pracujíc prostřednictvím pocitů, intuice a vizuálních schopností. Tanečníky například motivuji, aby se posunuli na další úroveň přidáním vlastního osobního rukopisu.”
Johan Greben (Holandsko) zahájil svou taneční kariéru v Holandském národním baletu v roce 1985, kde účinkoval v dílech choreografů George Balanchine, Carolyn Carlson, Nils Christe, Rudi van Dantzig, William Forsythe, Martha Graham, Edouard Lock, Hans van Manen a mnoha dalších. V roce 1989 Greben vytvořil svou první choreografii ‚Straks‘ pro Holandský národní balet, byla mu udělena Cena za podporu choreografie Nadací pro umění v Amsterdamu a dále obdržel Cenu za perspektivu Wima Barryho. V roce 1995 Greben pracoval jako nezávislý choreograf a vytvořil několik choreografií pro různé soubory, festivaly a školy v rámci celé Evropy. V roce 1996 Greben získal třetí cenu za svůj duet ‚610‘ v rámci Soutěže choreografů v Gelsenkirchenu (Německo).
“Během uplynulých let rostl můj zájem o komunikaci s pozorovateli: mým publikem. Jak z tance získat obal estetického vakua a vystavit nápady publiku? Co bych měl vynechat, aby byl pohyb výmluvný? Prostřednictvím pohybu hledám formy a mechanismy smyslů se kterými mohu v publiku vzbudit city.”