Tereza Hloušková je absolventkou Tanečního centra Praha – konzervatoře (Dis.), během studia byla členkou školních souborů Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. Účastnila se zahraničního worskhopu ve Švédsku (Summer Intensive Göteborgs Operan), za studií spolupracovala se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy (FOK) a začala také brzy externě spolupracovat s Baletem Jihočeského divadla. Jeho členkou byla v letech 2014–2016, mohla si zatančit choreografie jako Šest tanců od Jiřího Kyliána nebo Labutí jezero od Attily Egerháziho, kde ztvárnila roli Černé labutě. V letech 2015 a 2016 v letních měsících tančila na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově (opera Rusalka – chor. Jan Kodet, balet Labutí jezero – Attila Egerházi). Od roku 2017 působí jako tanečnice na volné noze a spolupracuje s různými divadly a agenturami: s Neon Heads absolvovala turné do Macaa nebo vystoupila v tanečním doprovodu na koncertě zpěvačky Ewy Farné. Externě spolupracuje s Operou Národního divadla, je stálým hostem Laterny magiky a na své domovské škole vyučuje klasický a moderní tanec. Od roku 2019 je členkou Pražského komorního baletu. Za sólovou choreografii Petra Zusky Fo(u)r One byla v roce 2020 v širší nominaci na Cenu Thálie.
TEREZA HLOUŠKOVÁ: „CHCI SI TEN NÁŠ KRÁTKÝ TANEČNÍ ŽIVOT UŽÍT NAPLNO“
Terezo, kdo vás před lety k tanci přivedl? Začala jste tančit už v útlém věku?
„Ke sportu a dalším aktivitám mě vedli rodiče, byla jsem velmi neposedné dítě, takže se mě snažili všemožně unavit. Začínala jsem se sportovní gymnastikou a atletikou, posléze jsem začala chodit do taneční skupiny (Angeles dance group) a po několika letech jsem nastoupila na konzervatoř.“
Jaké byly vaše začátky na škole? Jste absolventkou Tanečního centra Praha – konzervatoře, během studia jste byla členkou školních souborů Baby Balet Praha a Balet Praha Junior. Nenapadlo vás během těch náročných školních let, že byste ráda dělala něco jiného? Neměla jste někdy ‚zaječí úmysly‘?
„Začátky na konzervatoři byly trochu náročné. Pocházím z východních Čech a být v Praze bez rodiny a přátel byl pro mě docela šok, ale vracet jsem se nechtěla. Po konzervatoři jsem se rozmýšlela co dál, jestli nastoupit do souboru nebo jít studovat. Přemýšlela jsem nad studiem fyzioterapie, ale nakonec zvítězil tanec. Vím, že by mi chyběl, takže to byla správná volba. Ale fyzioterapii bych se jednou chtěla věnovat.
Po absolutoriu konzervatoře jste byla členkou Jihočeského divadla, že? Jak na své působení v divadle dnes vzpomínáte? Co hezkého jste si tam mohla zatančit?
„Na Jihočeské divadlo mám spoustu vzpomínek. Byly to krásné dva roky plné nových zkušeností, zážitků a především přátel. Měla jsem velké štěstí a mohla si zatančit například Šest tanců od Jiřího Kyliána nebo ztvárnit roli černé labutě z Labutího jezera od Attily Egerháziho. Až mi to přijde neuvěřitelné, že jsem mohla tančit taková krásná díla hned po absolvování konzervatoře.“
Máte nějaký profesní vzor?
„Profesní vzor asi nemám. Ráda se nechávám inspirovat a jsem otevřena novým věcem. Samozřejmě je spousta lidí, které nesmírně obdivuji, ale vyloženě mým vzorem nejsou. Přeci jen, každý jsme originál.“
A je někdo, s kým byste si jednou přála pracovat (ať už by to byl choreograf, tanečník, baletní mistr…)?
„Mám několik ‚vysněných‘ choreografů, se kterými by mi bylo ctí spolupracovat, například Ohad Naharin, Akram Khan nebo Alexander Ekman. Ale to je spíše zbožné přání.“
Pokud se nepletu, od roku 2016 jste byla na volné noze? Jak došlo k navázání spolupráce s PKB?
„Přišlo mi to jako kouzelná náhoda. Před lety jsem se totiž konkurzu do souboru účastnila, ale neúspěšně. A v lednu tohoto roku mi zavolala Linda Svidró, zda bych se nechtěla zúčastnit konkurzu do připravované premiéry Kytice od Petra Zusky. Takže jsem neváhala ani minutu a jsem moc vděčná za to, jak to dopadlo.“
A kdy vás uvidíme s Pražským komorním baletem na jevišti? Co aktuálně se souborem zkoušíte?
„Diváci mne mohou vidět v již zmiňované Kytici. V Praze ji budeme hrát hned několikrát ve Vinohradském divadle. Nyní pracujeme na nové premiéře, která se bude jmenovat Carmina Vetera a choreografem je opět Petr Zuska. Spolupráce se už nemohu dočkat, je radost pracovat v takovém prostředí s tak báječnými lidmi.“
Jste trémistka?
„Samozřejmě jsem nervózní před představením, obzvlášť před premiérou, ale trémistka nejsem. Nervozita vždy opadne, jen co vstoupím na jeviště.“
Prozradíte mi ještě, jak se udržujete v kondici?
„Snažím se chodit minimálně jednou týdně do sauny, do bazénu a samozřejmě také na masáže. Pomáhá mi jóga, ale bohužel nemám čas chodit na lekce, takže ji občas cvičím doma spolu s dalšími rehabilitačními cviky. Ale někdy bych potřebovala obraceč času, abych vše stihla.“
Na závěr mi povězte, máte nějaký pracovní sen, který si chcete splnit?
„Doslova pracovní sen nemám. Chci si ten náš krátký taneční život užít naplno, vyzkoušet a naučit se co nejvíc, a nechat se překvapit, kam mě vítr zavane.“