Večer, který byl nejen oslavou mistrových narozenin, ale především jeho přínosu pro český tanec, se uskutečnil 20. 10. 2012. Na Šmokovu počest jej připravil současný soubor Pražského komorního baletu.
Samotnému představení ve Stavovském divadle předcházela vernisáž výstavy, kterou zahájil prof. Vladimír Vašut v Mozartově salonku. Promluvil o mistrových úspěších u nás i v zahraničí. Pavel Šmok ovlivnil výrazně vývoj českého uměleckého tance 20. a 21. století; vedle vlastní rozsáhlé umělecké tvorby podporoval choreografické ambice tanečníků, s nimiž pracoval, a jako pedagog katedry tance Akademie múzických umění v Praze vychoval generaci českých choreografů. Významnou zkušenost znamenala jeho herecká spolupráce s Emilem Františkem Burianem; v jeho divadle D vytvořil několik hereckých rolí (1950). Inspirativní podnět Burianova pojetí divadla a režijní práce se později projevilo v choreografickém stylu Pavla Šmoka. Role vytvořené v Burianových inscenacích přinesly Šmokovi hereckou příležitost ve filmu Zítra se bude tančit všude (režie Vladimír Vlček).
Významné bylo též tříleté působení Pavla Šmoka v baletu divadla v Ústí na Labem trvalo či ve Státním divadle v Ostravě. Důležitým předělem ve Šmokově kariéře se stalo založení souboru Balet Praha (dnes Pražský komorní balet) v roce 1964, ve kterém získal prostor pro uskutečňování novátorských aktivit. V letech 1970–73 působil Pavel Šmok jako šéf baletu v Basileji (Švýcarsko), kde nastudoval některé své dřívější práce a nově vytvořil např. choreografii Don Juan na hudbu Christopha Wilibalda Glucka, další ze svých kreací na hudbu Leoše Janáčka, Sinfoniettu (obě 1971) a Šeherezádu Rimského-Korsakova (1972). Vedle basilejského divadla pracoval také ve švýcarském Bernu, v Norimberku a Darmstadtu v Německu a v Bratislavě.
V programu tanečního pásma slavnostního večera nechyběly výrazné, dramatické, ale ani folklorní a hravé kusy. Představena byla například choreografie Americký kvartet (A. Dvořák), Z mého života (B. Smetana), Musica slovaca (I. Zeljenka), Trio g moll (B. Smetana), Špásování (W.A.Mozart), Listy důvěrné (L. Janáček) a Sinfonietta (L. Janáček) v nastudování Kateřiny Dedkové – Frankové, dlouholeté sólistky Pražského komorního baletu a v současné době pedagožky PKB.
Mezi jednotlivými baletními ukázkami mohli diváci zhlédnout videoprojekce natočené (v režii Ondřeje Kepky) na Šmokově chalupě v jeho rodišti nad Divokou Orlicí, kde nyní žije. Krátké rozhovory umocnily v diváku pocit, že je Šmok nejen úžasným a obdivuhodným umělcem, ale také člověkem, který v sobě nosí pokoru, naději a úctu k přírodě i kořenům a tradicím. Není divu, že při své renesanční všestrannosti je Pavel Šmok také vášnivým truhlářem a řezbářem.
Režisér Ondřej Kepka se spolu s moderátorkou Jitkou Novotnou ujal role průvodce večerem a v jeho závěru přivítal pak na jevišti samotného Pavla Šmoka i nejrůznější gratulanty, kteří přijeli jubilantovi popřát dokonce i ze slovenské Levoči (kde se Pavel Šmok narodil) – a přivezli s sebou ukázku slovenského folklorního tance, kterou dva sólisté na jevišti předvedli za doprovodu „živé hudby“. Strhující atmosféra večera byla umocněna dlouhým závěrečným diváckým aplausem a mohutnými ovacemi ve stoje.
Pavel Šmok obdržel v roce 2005 za svoji celoživotní uměleckou činnost cenu Thálie jako zvláštní cenu kolegia. V roce 2005 obdržel rovněž Medaili Josefa Hlávky. K výročí svých 85 let získal i cenu Ministerstva kultury za „celoživotní umělecké zásluhy v rozvoji tanečního a divadelního umění v České republice a propagaci české hudby a tanečního umění ve světě“.
« back to Reviews
Share: Twitter • Facebook