Pražský komorní balet uvedl 10. prosince v předpremiéře projekt s názvem Occamova břitva, v němž dostali šanci k seberealizaci mladí choreografové. Titul celého komponovaného programu odkazuje na princip logiky požadující pro věci nejjednodušší a nejjasnější argumentaci odstraňující vše nadbytečné. Tak i pro choreografie vzniklé v rámci tohoto večera platilo jasné zadání: „Přesnost, jednoduchost výpovědi, jasnost tématu, údernost s apelem na intelektuálně zaměřeného diváka, důraz na pohybovou analýzu, výzkum pohybu nebo silný vizuální obraz.“ Supervizi nad celým projektem, který bude mít nepochybně další pokračování, převzala umělecká vedoucí souboru Hana Polanská Turečková. V programu se představili se svými choreografiemi členové Pražského komorního baletu Nikol Šneiderová a Šimon Kubáň, které doplnil tanečník a choreograf Palo Kršiak, který studuje pátým rokem pražskou Hudební fakultu AMU.
Zadání zastřešené teorémem Occamovy břitvy je nelehké a každý z tvůrců se s ním vypořádává po svém. Nikol Šneiderová vytvořila choreografii s názvem Intelektuál pro čtyři tanečníky, která pojednává o setkáních a impulzech. Před diváky bylo vztyčeno pět promítacích ploch potažených lehce jiskřící látkou, jež orámovaly úsporný prostor. V choreografii byla zřejmá zkušená ruka světelného designéra Pavla Kotlíka, který průběžně pracoval s měnící se sytostí osvětlení i přesně ohraničenými proudy světla tvořícími například pomyslnou cestu interpretů za poznáním. Podstatná část kusu byla postavena na mluvený text, který byl citován v angličtině, jeho obsah se dotýkal způsobů lidského myšlení a jednání, ale záznam byl poněkud nezřetelný, takže divák se v něm mohl spíš ztratit. V některých gestech pohyb na text reagoval, ale nešlo o tak výrazné propojení, aby sytilo divákovu pozornost po celou dobu. Choreografie plynula bez výraznějších dynamických změn a pracovala s prvky, jako je kanonický nástup, variace pro dva tanečníky prováděná unisono (Tomáš Červinka, Šimon Kubáň), zastavované pózy… Nepřekročila estetický kánon dědictví moderního tance, ale interpreti se v ní zřejmě cítili dobře.
Šimon Kubáň zatančil vlastní duet s názvem 2nd Chapter spolu s kolegyní Jaroslavou Janečkovou. Choreografie s námětem svobody a seberealizace byla dynamičtější, dokazující především dobrou partnerskou práci tanečníků. První minuty zaujaly vizuálním řešením, ve kterém byla využita černá opona kryjící horizont a její kontrast k vynořujícímu se lidskému torzu. Samotný duet se pak přesunul již přímo před diváky, tanečnice hojně využívala opory svého partnera, v sedu, v stoji, v některých až akrobatických pasážích, kde se ale chvílemi zdálo, že veškerý důraz je kladen pouze na formu pohybu. Některá gesta odkazovala k symbolice asijských tanců a hudba se nesla v orientálním duchu. Duet byl vcelku nápaditý, ale jeho závěr, kdy tanečnice začala kreslit na podlaze z úlomků křídy velký nápis liberte – svoboda působil prvoplánově.
Poslední kus z dílny Pala Kršiaka nesl jednoznačný název Eros. Postavy na jevišti v barevných polo- a celotrikotech s částečně zakrytými hlavami a oděvem ještě na různých místech symetricky polepeným páskou se zdály být nelidskými. Spíš jako kdyby se k milostnému citu probouzely stroje a nacházely instinktivně cestu hned k jednomu, hned k druhému partnerovi, v podivných nestálých spojeních. Strnulost a trhaný pohyb odkazující na svět robotiky se několikrát objevily v chůzi, jinak byl pohyb vesměs pružný a plynulý. Sexuální podtext některých póz byl zřetelný, ale ne urážející, choreograf s tanečníky pracoval spíš jako sochař a vytvářel před diváky skupiny jako sousoší s jistým výtvarným citem, který byl ovšem stále v kontrastu s groteskním oděním interpretů. I v této choreografii se light designu chopilPavel Kotlík, který vedl divákovu pozornost od jednotlivých tanečníků, párů a skupin k dalším tak, jak vyžadoval choreograf, až k závěrečnému obrazu. Eros působil ze všech částí večera nejucelenějším dojmem, což je ale pochopitelné, protože Palo Kršiak je mezi těmito mladými umělci jako autor nejzkušenější.
Projekt Occamova břitva je impulzem pro mladé tanečníky a choreografy, aby si vyzkoušeli tvůrčí práci v zázemí vlastního souboru, a jako takový bezpochyby znamená přínos. Každá nová platforma, kde se může odehrát komunikace s divákem, se na naší taneční scéně počítá. Jeho koncept je možná trochu složitý a tvůrci budou muset do jeho mantinelů více proniknout, zatím se zdá, jako kdyby alespoň pro členy souboru bylo vymezené zadání příliš omezující, jako kdyby cítili nutnost hledat intelektuální témata a ta jim pak bránila v kreativnější práci se samotným pohybem. Důležité ale je, že tvoří a že tvoří s chutí. Ačkoli byl tento večer uveden v předpremiéře, a je tak možné, že finální tvar, který se představí 23. ledna, dozná ještě nějakých úprav, není pravděpodobné, že by se proměnil celý charakter choreografií. Přijďte se tedy v lednu podívat na práci mladé generace souboru, který se vždy soustředil na domácí tvorbu a navazuje tak na svou tradici.
« back to Reviews
Share: Twitter • Facebook