Tanec jako silná sebereflexe, reflexe světa i boření zavedených norem. Rozhovor s Hanou Polanskou Turečkovou, uměleckou vedoucí Pražského komorního baletu.
Máte vytvořit vizi a image 21. století pro Pražský komorní balet, soubor s padesátiletou tradicí, můžete ji nastínit?
Pro soubor Pražského komorního baletu si představuji velice slibnou budoucnost a s manažerkou souboru a ředitelkou obecně prospěšné společnosti Balet Praha Ladislavou Jandovou jsme se dohodly na jasné koncepci, která je bezpochyby velmi ambiciózní, ale má své opodstatnění. Pražský komorní balet je nejdéle fungující a největší nezávislý taneční soubor v České republice a takovou péči si zaslouží. Hlavním hlediskem je naprostá profesionalita fungování souboru, vysoká umělecká kvalita a také propojení souboru s ostatními uměleckými směry.
Soubor bude plnit tři zásadní funkce – uchovávání tradice, což se týká zachování děl zakladatele souboru a fenomenálního českého choreografa Pavla Šmoka, díky perfektnímu nastudování jeho děl, která jsou nedílnou součástí repertoáru Pražského komorního baletu. Podpora mladé generace choreografů se zacílením do řad tanečníků souboru a studentů AMU. Poslední je velký důraz na původní a inovativní tvorbu českých nebo i zahraničních choreografů, kteří už jsou v tanečním světě etablováni. Jako člověk, který si uvědomuje nemožnost odtržení jednoho uměleckého média od druhého, velmi prosazuji spolupráci s vynikajícími českými skladateli nebo vizuálními umělci nebo mezioborové spolupráce různého druhu.
Můžete říci něco více k tomu, jakým směrem se bude Pražský komorní balet ubírat co se týče výběru repertoáru a pokud má být inovativní a současný, není pojem balet v názvu souboru zavádějící?
Repertoár souboru, pokud se týká nově oslovených choreografů se ubírá a dále bude ubírat směrem k tanečnímu nebo choreografickému stylu, kterému se obecně říká současný. To je samozřejmě velmi rozsáhlý pojem a může se pod něj schovat téměř cokoli, co dnes v oblasti tance vzniká. Co bych jen chtěla podotknout je, že klademe ve výběru choreografů důraz na originalitu pohybového slovníku, upřednostňujeme díla založená na silném fyzickém výrazu a podporujeme díla, která mají jasný koncept, filozofický základ nebo zajímavou vizuální stránku. Dílo by mělo být po všech stránkách silné, jak ze strany tvůrců, tak i interpretů, a to nejen v rovině intelektuální, ale i emoční. Problém pojmu balet v názvu Pražský komorní balet nevidím, je to jeden z typů souboru, který má své kořeny v šedesátých letech pod vedením vizionářské osobnosti a vyvinul se díky experimentátorům, kteří sice z techniky klasického baletu vycházeli, ale přetvořili ho do nové podoby a tím udali směr dalším následovníkům. Podobným typem souboru je například Cullberg Ballet.
Jaké premiéry tedy plánujete na letošní sezonu?
První letošní premiéra je právě ta, která podporuje mladé talenty z řad souboru a AMU. Je to projekt, který se bude konat každoročně pod jménem Occamova břitva. Název jsem vybrala proto, že je velmi úderný. Je to filozofický pojem, který znamená princip logické úspornosti a měla by právě ponoukat tvůrce, aby se nerozmělňovali, ale zacílili přesně a své dílo obdařili jasnou formou, nadčasovou myšlenkou, vizuálním prvkem nebo vším dohromady. Mladá generace je také hodně kritická, máme přístup k informacím a můžeme pořád srovnávat s ostatními soubory všude ve světě a je to pro nás výzva, přiblížit se světové kvalitě, ale přitom tvořit ze své podstaty a ne jen kopírovat. Další premiéra je plánovaná na jaro 2014, pro kterou jsme oslovili renomované choreografické duo Johana Grebena a Uriho Ivgiho. Jejich dílo bude celovečerní a bude reflektovat důležité společenské problémy ve světě virtuální komunikace.
A poslední večer se bude týkat oslavy padesátého výročí založení Baletu Praha, předchůdce Pražského komorního baletu, v rámci kterého bude nastudována krásná a výborně strukturovaná choreografie Pavla Šmoka Z mého života.
Za poslední dva roky se situace v Pražském komorním baletu hodně změnila, můžete popsat co přispělo k lepšímu fungování souboru?
Jako zásadní považuji nezměrné úsilí ředitelky neziskové společnosti Ladislavy Jandové a zakladatele neziskové společnosti Balet Praha Ivana Dunovského udržet soubor finančně, organizačně a manažersky nad vodou, jejich nadšení pro zachování souboru mne velmi zaujalo a proto jsem souhlasila, že se pokusím soubor umělecky vést. Jsme ve fázi, kdy se nám podařilo zajistit typ souboru, který nepracuje projektově, ale kontinuálně a má stálý repertoár, v tom také v Čechách tvoříme výjimku. Tanečníci mají denně tréninky a zkoušky, oslovujeme kvalitní pedagogy, kteří s tanečníky pracují a rozvíjejí jejich technické i kreativní schopnosti. Tanečníci, kteří s námi dnes spolupracují, jsou na velmi dobré profesionální úrovni a jsou univerzální. Máme také pevnou pracovní dobu a stálé platy pro tanečníky, což umožňuje zvyšovat kvalitu představení a vytvářet pro tanečníky určitý komfort pro práci zacílenou hlavně na náš soubor. Dalším profesním posunem jsou úspěšné premiéry (Mono no aware, Kdo je na světě nejmocnější? choreografie. Hana Turečková, dále The Condition of Dissapearance choreografie Ji-Eun Lee), účast na prestižních festivalech či soutěžích (Česká taneční platforma, No ballet v Ludwigshafenu, Sarajevo Winter v Bosně a Hercegovině, Tamna Cultural festival v Jižní Koreji) nebo cesty do zahraničí (nedávno uskutečněné úspěšné turné v Jižní Koreji na ostrově Jeju a Soulu). Jsme typ zájezdového souboru, takže přinášíme tanec také do regionů, kde je odezva diváků téměř vždy velmi silná.
Jaký typ diváka chcete oslovit a proč by měl dnes vůbec někdo chodit na taneční představení?
Často se setkávám s názorem, že lidé nechtějí chodit na taneční představení, protože se bojí, že mu neporozumí. Myslím, že to jsou zbytečné obavy, protože tanec je jedno z nejstarších, ne-li úplně nejstarší vyjádření lidstva, které sloužilo ke komunikaci a vyjádření různých společenských vztahů. Tím, že promlouvá skrze tělo a tím, že jsme všichni bez výjimky vlastníky těla a máme každodenní zkušenost s pohybem, dokážeme to, co nám chce taneční představení říci vnímat mnohem hlouběji, intuitivněji a komplexněji než jakékoliv jiné umění.
Díky tomu, že máme velmi různorodý repertoár, můžeme vystoupení zacílit na různé věkové i sociální skupiny lidí. V nabídce máme jak pohádku pro děti od pěti let na hudbu Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější?, kterou nabízíme hlavně pro I. stupeň základních škol, tak díla pro řekněme více konzervativního diváka od choreografií Pavla Šmoka až po díla filozofická, která možná osloví spíše vzdělanější nebo o umění se zajímající publikum, například The Condition of Disappearance nebo Mono no aware. Jsem toho názoru, že nejlepší díla vždy obsahují vícero rovin k interpretaci či vnímání, takže se dotknou téměř kohokoli.
Co si přejete pro Pražský komorní balet?
Přeji si, aby Pražský komorní balet měl stabilní finanční zázemí, funkční prostory a organizaci, skvělé PR a samozřejmě nejvíce si přeji vynikající interprety, kreativce a umělce, pro co nejlepší možná díla. Přeji si, aby diváci nebrali naše představení jako zábavu, ale aby jim dalo silnou reflexi světa i sebe sama, aby je nutilo přemýšlet a klást si otázky. Umění západního světa je už tisíce let založeno na boření zavedených norem a na neustálém vývoji, můžeme se i bavit o tom, co umění je a není, pravdou ovšem zůstává, že bude vždy nedílnou součástí naší lidské společnosti.
Děkuji za rozhovor a držím palce ve vaší práci!
« back to Reviews
Share: Twitter • Facebook