V neděli 5. října představil Pražský komorní balet na scéně Stavovského divadla v premiéře komponovaný balet s názvem 3 české kvartety. Unikátní spojení tří českých skladatelů, tří česko-slovenských choreografů a smyčcového kvarteta Zemlinsky Quartet hrajícího hudební doprovod živě přímo na jevišti oslovil diváky různého vkusu i generací.
Večer uvedený v rámci Roku české hudby 2014 byl zahájen Slovanským kvartetem (Antonín Dvořák, Mário Radačovský). Svérázná skladba slavného umělce je plná živelnosti a živelné intimity, kterou Radačovský využil pro sugestivní vhled do ženské duše. V jeho konceptu se objevuje žena zápasící o svou lásku se sokyní, žena na vrcholu své krásy volící mezi dvěma nápadníky, žena v pevném a láskyplném vztahu, i žena hledající. Skrze čtyři drobné taneční skici se diváku otevírá pohled na rozličnost ženské nátury a její osobitou percepci milostných vztahů v jejich šíři a složitosti. V kompozici pro čtyři tanečnice a čtyři tanečníky vynikají Lenka Bílková, Alena Krivileva a Oliver Mahar díky dynamické razanci a zároveň vemlouvavé důvěrnosti svých pohybů.
Černé zrcadlo (Vladimír Sommer, Hana Polanská Turečková), druhá a zároveň nejpůsobivější část večera, která si získala nejsilnější divácké ovace, byla vytvořena na famózní, dramatickou, silně expresivní hudbu velikána české hudební scény druhé poloviny 20. století, Vladimíra Sommera. Existenciálně zaměřený abstraktní balet zkoumá enigmu bytí jednotlivce i společnosti, zpochybňuje některá konvenční témata a vrhá se do zkoumání tabu. Metafora těla jako schránky, v níž se uzavírá všeho-schopné, těžko poznatelné jsoucno, duše jako platónský hybatel všeho dění a pohybu, který může nahlížet na věčné a všem společné ideje, je rozvíjena skrze tanec i obrazovou projekci (Vladimír Houdek). Choreografie inspirovaná stejnojmenným obrazem Vladimíra Houdka je koláží tanečního pohybu a malby, čili jazykem dynamického těla a statického obrazu, odráží prvky modernismu i postmodernismu, ve vší své pluralitě, synkretismu a protichůdnosti.
Etablovaná choreografka Pražského komorního baletu, Hana Polanská Turečková, svůj balet rozdělila do tří částí: Cesta zákona, Splynutí, Transcendence. Zpočátku minimalistický pohyb lopatek a zad tanečnice oděné pouze do široké černé sukně rozprostírající se po jevišti plynule přechází do trhavých, dynamických figur, na jevišti přibývá tanečníků, pohybové živosti, filozofického chvění a umělecké sugesce. Celému dojmu dokonalé artistické komplexe nahrávají též jednoduché kostýmy, v nichž tanečnice a tanečníci vypadají téměř nazí, symbolicky vysvlečení až do pravdivosti detailu těla a ryzí skutečnosti proudění pohybu.
Závěrečná kompozice, Z mého života (Bedřich Smetana, Pavel Šmok), tvoří zamyšlení nad životem v jeho celistvosti, se všemi radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními. Stává se symbolikou boje o místo na slunci. Tragický patos chorého umělce plynoucí ze zápasu s nevyléčitelnou nemocí prostupuje i Šmokův choreografický záměr ztvárněný trojicí tanečníků a tanečnic, mezi nimiž probíhá interakce klenoucí se od obdivu přes kritičnost po lhostejnost a ignoraci, tedy rozličné přístupy společnosti, s nimiž se každý umělec dříve či později musí vypořádat.
Svou uměleckou autenticitou a niterností vynikají mezi tanečníky zejména Patrik Čermák a Jitka Tůmová.
II. premiéra představení proběhne ve Stavovském divadle dne 26.10.2014.
« back to Reviews
Share: Twitter • Facebook