Pražský komorní balet je co do počtu stálých tanečníků největší profesionální nezávislé taneční těleso v České republice. V současnosti jich má deset. Historicky vzato – patří k nejstarším. Jeho kořeny sahají do první poloviny 60. let minulého století, kdy se ke spolupráci šťastně sešly významné osobnosti českého tance – Pavel Šmok a Luboš Ogoun.
Nejslavnější etapa skupiny je osudově spjata s Pavlem Šmokem, který Pražský komorní balet (PKB) profiloval přes dvě desetiletí. Šmok vyryl do české taneční historie nesmazatelnou stopu. Ta je charakterizována osobitým pojetím neoklasiky, vazbou na hudbu českých skladatelů, lyričností a emocionální kresbou dramatických metafor v choreografii. V době, kdy se soubor formoval, šlo v podstatě o experimentální projekt, který časem dosáhl i mezinárodního věhlasu. V kontextu panující ruské baletní školy v zemích východního bloku (mluvíme o 70. a 80. letech 20. století) šlo bezpochyby o výjimečnou záležitost. Odkaz Šmokova PKB je uložen v dlouhém seznamu choreografií, z nichž jmenujme např. Listy důvěrné, Holoubka, Stabat Mater nebo Po zarostlém chodníčku. Vdějinách company najdeme slavná, silná období, ale i zmatky a nejistotu – hlavně v oblasti financování a statutární neukotvenosti.
Odpověď na otázku „Jak dnes v Česku financovat těleso deseti stálých a šesti externích tanečníků?“ je samozřejmě velice složitá. Současné vedení PKB reprezentované Ladislavou Jandovou má však jasnou vizi: vybudovat kompaktní soubor s divácky atraktivním repertoárem, kombinujícím tradici a inovativní formy. Jejím přesvědčivým arzenálem jsou: úcta k tvorbě Pavla Šmoka, osobní zaujetí pro tanec a hodně práce.
Dnes je PKB financováno z grantů, ale i ten víceletý vydrží zhruba na dvouměsíční provoz souboru. Proto vedení PKB věnuje hodně energie komunikaci se sponzory. Zkušenost v této oblasti však není nijak pozitivní, ale o to větší je odhodlání a víra, že se to změní.
Víra + práce = vytrvalost
Změnou proto prochází od loňského roku celý soubor. O jeho profil začala pečovat umělecká rada, v níž zasedla prof. Ivanka Kubicová, choreografka Hana Turečková a extanečnice Balletu Lyon a současná spoluředitelka festivalu Tanec Praha Markéta Perroud.
Repertoár bude do budoucna tvořit kolekce pečlivě rekonstruovaných děl Pavla Šmoka, které s mladými tanečníky studuje Kateřina Franková-Dedková a Petr Kolář – kteří choreografie tančili v původním obsazení. Druhá linie repertoáru je ryze současná. Dramaturgie večerů PKB většinou na tomto principu komponuje program – uvádí společně „šmokovský repertoár“ a dílo současného tance, jako například Mono No Aware Hany Turečkové.
I když soubor preferuje české choreografy, nevyhýbá se ani spolupráci s těmi zahraničními. Brzy bude s PKB spolupracovat korejská choreografka Ji-Eun Lee, jejíž tvorbu prezentoval jiný český nezávislý soubor – Me-sa.
Nahlédneme-li do dramaturgického plánu PKB na rok 2014, spatříme v něm jména českých i zahraničních choreografů. Předjednána je např. spolupráce s Jiřím Pokorným, současným tanečníkem souboru Crystal Pite.
Hledá se nový choreograf
Zvláštní projekt na podporu nové české choreografické generace se rýsuje ve spolupráci PKB a taneční katedry HAMU. Studenti dostanou příležitost pracovat s profesionálními tanečníky, což jim umožní komponovat dílo ve větším obsazení, než je tomu ve studentských podmínkách. Souboru se tím naskytne možnost seznámit se s novými choreografickými talenty.
Nedávný konkurs podstatně proměnil složení souboru. Před vedením a baletními mistry stojí úkol vyladit nové tanečníky na společnou vlnu tak, aby působili kompaktně a dokázali přesvědčivě a působivě zatančit jak díla Pavla Šmoka založená na klasické technice, tak díla současných choreografů. K tomu přispějí i noví pedagogové – např. Zdenka Brungot-Svíteková či Helena Arenbergerová, které obě působí ve sféře současného tance a fyzického divadla.
Nyní soubor připravil nový titul – jde o pohádkový balet Bohuslava Martinů – Kdo je na světě nejmocnější (premiéra: 18. 2. 2013, Divadlo Ponec). Choreografii určenou školním dětem připravilaHana Turečková ve spolupráci s výtvarníkem Vladimírem Houdkem a výtvarnicí Monikou Žákovou. Tím soubor rozšiřuje svůj dosavadní dramaturgický záběr – nejen tradice a současnost pro dospělé, ale i pro děti.
« back to Reviews
Share: Twitter • Facebook