„Pražský komorní balet pravidelně podporuje české umělce a tvůrce, proto padla volba i na Jiřího Bubeníčka, světově známého tanečníka a choreografa,“ vysvětluje ředitelka souboru Ladislava Dunovská Jandová, proč tentokrát oslovili ke spolupráci právě jeho.
Nápad na představení vznikal podle Bubeníčka pomalu, v průběhu několika posledních let.
„Hledali jsme téma, nějaké nápady přišly z mé strany, nějaké ze strany vedení, a pak jsme se domluvili na cirkusovém prostředí. Já z tohoto prostředí pocházím a je tak součástí i mé duše a mého srdce,“ říká tanečník, který se narodil do rodiny akrobatů.
„La Strada vypráví o naivní, laskavé a dobrosrdečné Gelsomině, kterou její rodina prodá hrubému kočovnému cirkusákovi Zampanovi. Vyprávění sleduje jejich bouřlivý vztah během putování po Itálii,“ připomínají členové souboru děj příběhu.
„Klikatá stezka příběhu, která se vine krajinou, nám přibližuje jejich propletený vztah plný zkoušek a dramatických momentů a odhaluje dojemnou cestu Gelsominy k Zampanovi.“
Vzpomínání na dětství
„Já jsem měl to štěstí, že jsem mohl udělat přes sedmdesát baletů, ale samozřejmě tohle je trošičku jiné. Během kreativní práce vzpomínám na své dětství, které bylo součástí cirkusu. Naše celá rodina žila venku. A když se přejíždělo ze štace na štaci, tak jsme žili v takových těch kempinkách,“ popisuje Bubeníček.
Na tato dětská léta se prý rozpomíná velmi rád a „českou legraci“, kterou zažíval, se snaží přenést i do chystané baletní inscenace.
„Svou choreografii tu můžu prezentovat po velmi dlouhé době, a tentokrát nejen malou část, ale hned celovečerní balet pro české publikum,“ říká choreograf, který žije dlouhodobě v zahraničí a na opětovnou práci v Česku se velmi těšil.
„A toho, že můžu pracovat s Komorním baletem, si velmi vážím, tanečníci jsou moc pracovití a je to zajímává práce. Všichni máme na baletním sále pohodu a jde to tím tempem, jaké jsem si představoval,“ hodnotí Bubeníček s úsměvem.
Magie i hrubost
Na starost si spolu se svou manželkou, výtvarnicí Nadinou Cojocaru, vzali libreto, celý koncept a dramaturgii. Cojocaru navrhla kostýmy a scénu, on zase řešil světelný design. „Světla pro mě jsou něco jako choreografie, se světly se dá udělat strašně moc,“ říká.
„Třeba taková ta magie, která k cirkusu patří. Člověk, když jde do cirkusu, tak do něj jde kvůli naději, naději života, pozitivní stránce. Chce na jednu dvě hodiny zapomenout, co se děje tam venku ve světě, a chce být na chvíli součástí cirkusového prostředí,“ myslí si.
„La Strada ale není jen o magii, o krásném barevném cirkusu, legraci a klaunech. Ale je to i takový drsný příběh o tom, jak přežít. Je tam i hrubost, je to o ulici, jak jsou lidé chudí, jak musí přežívat a na konci bohužel něco ztratí, něco, co se nedá už změnit,“ naznačuje Bubeníček.
Premiéru nového celovečerního baletu uvidí diváci v neděli 10. března v Divadle na Vinohradech v Praze. Vzniká v koprodukci s Tanečním centrem Praha, konzervatoří a vedle sólistů Pražského komorního baletu se představí také členové souboru Balet Praha Junior.