Tereza Straková: Největší inspiraci mi dodává horolezec Reinhold Messner
Nová sólistka Pražského komorního baletu Tereza Straková je absolventkou brněnské Taneční konzervatoře. Tančit začala ve věku tří let, přičemž od šesti let se plně věnuje tanci klasickému. Již od školních let hostovala v mnoha inscenacích Národního divadla v Brně jako například Labutí jezero, Bajadéra, Louskáček, Polská krev či Aida. Mimoto hostovala i v představení Chopiniana v divadle St. Poelten, v němž ztvárnila hlavní roli. Během studií se také účastnila řady workshopů (například pod vedením V. Janečka, J. Cemerka, J. Kůrové, A. Katsapova, V. Malakhova a dalších), dostalo se jí poznání rozmanitých tanečních stylů (Graham, Limon, Horton, GAGA, contemporary, step, jazz, social dance) a částí choreografií mnoha autorů světového jména (Kylián, Forsythe, Naharin, Timulák, Balanchine, Petipa aj.). Konzervatoř úspěšně zakončila v roce 2018 absolventským představením, ve kterém ztvárnila Šhirín v Legendě o lásce a roli Dcery v moderní choreografii Vodník podle balady K. J. Erbena.
Terezo, kdo vás před lety k tanci přivedl? Začala jste ve velmi útlém věku…
„Byla to maminka, kdo mě tehdy, když mi byly tři roky, přihlásil do lidového souboru Brněnský Valášek a později do přípravky Národního divadla v Brně. V té době asi netušila, kam až to nakonec povede…“
… ano, pak přišla konzervatoř a tvrdé roky dřiny. Nenapadlo vás během těch náročných školních let, že byste ráda dělala něco jiného? Neměla jste někdy „zaječí úmysly“
„To víte, že ano. V průběhu let mě napadala celá řada jiných profesí, většinou odvíjejících se od mých zájmu a koníčků, ale tanec naštěstí vždy zůstal na prvním místě.“
A proč jste si vybrala Pražský komorní balet? Je to vaše první angažmá, že? Jak jste se dozvěděla o konkurzu do souboru?
„Ano, jde o mé první angažmá. Na Pražském komorním baletu se mi vyjma repertoáru a konceptu komorního tělesa líbilo, že se svým způsobem jedná o spojení tradice, tím myslím odkaz Pavla Šmoka, s tvorbou současných choreografů. O konkurzu jsem se dozvěděla na webových stránkách PKB, přihlásila jsem se, a vyšlo to.“
S kým byste si jednou přála spolupracovat (ať už by to byl choreograf, tanečník, baletní mistr…)?
„Existuje široká škála jmen, se kterými bych chtěla pracovat, ať už Kylián, Naharin, Zuska, Pokorný… Zrovna teď bych si ale nejvíce přála být přímo u zrodu nějaké nové inscenace. Pracovat s choreografem úplně od začátku. Takovou zkušenost jsem zatím moc neměla.“
A máte nějaký profesní vzor?
„Rozhodně je v mé profesi řada osobností, které obdivuji a chovám k nim obrovský respekt. Přesto mi největší inspiraci dodává horolezec Reinhold Messner. Ač jde o diametrálně odlišný obor, ta láska a houževnatost s jakou k němu přistupuje, se ve výsledku dá aplikovat i na tanec… A na život obecně.“
Kdy vás uvidíme na jevišti s Pražským komorním baletem? Co aktuálně se souborem studujete?
„Nejbližší představení, které mě čeká, se uskuteční v rámci festivalu Zlatá Praha, na jehož slavnostním zakončení 22. září uvedeme na Nové scéně Národního divadla fragment z choreografie Prolínání od Lukáše Timuláka. Dále teď také studuji Šmokovu inscenaci Z mého života.“
Budete mít trému?
„Obecně trémistka jsem. Dokonce mi přijde, že čím jsem starší, tím mívám trému větší.“
A jak ji pak překonáváte?
„Překonat se mi ji před představením nijak nedaří, naštěstí ale vždy odezní hned s prvním krokem na jevišti.“
Prozradíte mi ještě, jak se udržujete v kondici?
„Ve formě mě nyní udržují každodenní tréninky v Pražském komorním baletu, ale snažím se kompenzovat tanec i jinými druhy pohybu jako je horolezectví, golf, plavání nebo turistika. Pak je to samozřejmě také zdravá životospráva, ale musím se přiznat, že v tom jsem tak trochu hříšník.“
Na závěr mi povězte, máte nějaký pracovní sen, který si chcete splnit?
„Můj největší sen se mi v podstatě už plní. Dělám práci, která mě baví a neuvěřitelně naplňuje.“