Pražský komorní balet se opět chystá zazářit na mezinárodní scéně. Na sedmém ročníku prestižního festivalu Solo Contemporary Dance v Ankaře, který proběhne počátkem září, uvede premiéru sóla Masters of War v choreografii Petra Zusky, který se pro svou novinku inspiroval hudbou Boba Dylana. Festivalovou premiéru díla zatančí vynikající italský tanečník Ennio Zappalà, výrazná tvář našeho souboru.
Petra Zusku není třeba dlouze představovat. Bývalý umělecký šéf Baletu Národního divadla, který patří už několik desítek let ke špičce českého tance a choreografie, s PKB spolupracuje dlouhodobě. Kdo by neznal například jeho úspěšnou a divácky ceněnou Kytici.
Teď pro nás Petr Zuska chystá novinku – představení, které nazval PRO MOU VLAST. Dvoudílný večer bude vyprávět o současném světě, o válkách, o svobodě, ale i o tom, kdo vlastně jsme jako národ. Tedy o tématech, která se dotýkají nás všech.
V první části uslyšíte originální propojení melodií z Indie, Irska, Maroka a Izraele, ale třeba i protestsong Boba Dylana. V té druhé se Zuska obrací k českým kořenům, inspiruje se ikonickým cyklem Má vlast od Bedřicha Smetany a nabízí nový pohled na naši národní identitu v kontextu globalizovaného světa.
Tohle představení nebude jen o tanci. Bude to mix různých uměleckých forem. Někoho překvapí, jiného dojme, ale hlavně – přiměje k zamyšlení.
Vstupenky na premiéru, kterou uvedeme 20. října v Divadle na Vinohradech, už jsou v prodeji. Ta nejlepší místa si můžete jedním kliknutím ulovit právě teď!
Máme za sebou dva krásné večery na festivalech FreshDance Fest 20. července v Lanškrouně a Lomnické kulturní léto v Lomnici nad Popelkou 22. července.
Zatančili jsme choreografie Petra Zusky „Ej lásko“ a Viktora Konvalinky „Elixír“. Na obou představeních vystoupili i členové Baletu Praha Junior.
Děkujeme všem divákům za jejich podporu a potlesk!
PKB na vystoupení v Lanškrouně
Poslední rozloučení s Marcelou Martiníkovou Krobovou, bývalou sólistkou Baletu Praha a členku Baletu Národního divadla, jednou z nejpůsobivějších osobností soudobého baletu 60. let, se koná v sobotu 27. července ve velké obřadní síni krematoria Praha-Strašnice:
S velkým zármutkem jsme se dozvěděli, že nás dnes, 18. července, opustila Marcela Martiníková, vynikající tanečnice, múza Pavla Šmoka a nejvýraznější tvář souboru Balet Praha.
Marcela Martiníková se narodila 31. října 1940 v Opavě. Byla žačkou Borise Slováka, v roce 1958 absolvovala pražskou taneční konzervatoř. Praxi ale získala jako sólistka už v sezoně 1953/54 v Opavě. Jejím prvním angažmá byl ostravský balet (Ostrava 1958 64), kde začínala pod vedením Emmericha Gabzdyla a kde se seznámila s Pavlem Šmokem. S ním odešla jako jeho hlavní tanečnice do Baletu Praha, kde ztvárnila řadu významných rolí a zůstala se skupinou, která se s Pavlem Šmokem přesunula do Basileje. Po dvou sezonách se vrátila do Prahy, kde pak v letech 1972–88 tančila v baletu Národního divadla. V letech 1985–88 byla i taneční pedagožkou Laterny magiky.
Přitažlivý zjev spolu s dobrými fyzickými předpoklady a všestrannou vyspělou technikou ji záhy přivedly k lyrickým rolím: Kateřina v Kamenném kvítku (1958), Mášenka v Louskáčkovi (1959), Feliciana ve Florelle (1960), Desdemona v Othellovi (1963); její osobitý dramatický talent odhalil Pavel Šmok již v Ostravě v roli Svědomí v Hirošimě (1964) a rozvinul v Baletu Praha. Z těch nejvýraznějších rolích to byla hlavní ženská úloha ve Freskách (1965) a ve Sněti na hudbu Ch. Minguse (1966). Jejími stěžejními postavami se staly dívka v Podivuhodném mandarínovi choreografa Luboše Ogouna (1964) a role Matky-Milenky-Inspirace-Smrti v Listech důvěrných v choreografii Pavla Šmoka (1968, Basilej 1971), v Basileji také výrazná ženská role v choreografii Opilý koráb, nebo titulní role v Šeherezádě.
K významným úlohám v ND Praha se však dostávala již jen výjimečně: Žena ve Svěcení jara (1972), Dorotka v Ondrášovi (1974), Carabosse v Šípkové Růžence (1974), Carmen ve Vášni G. Bizeta/R. Ščedrina (1976), Vévodkyně v Doktoru Faustovi (1977), Stella v Hoffmannových povídkách J. Offenbacha/J. Lanchberyho (1981), Lilith ve Věčných písních (1982). Pro její dramatické postavy byl příznačný hluboký prožitek, mimořádná intenzita výrazu, osobitý vášnivý patos a psychologická přesvědčivost. M. Martiníková patřila k největším dramatickým tanečnicím celé poválečné éry.
V choreografii Listy důvěrné, která patřila k jejím emblematickým, se objevuje celý koloběh života. Může zde tedy zaznít úryvek z recenze od Věry Petříkové:
Rodí se dítě. Žena, mladá matka, dává v bolestech i naději život balvanu, který svírá mezi koleny. Z balvanu se vybatolí dítě, chlapec. Tápavě, bezmocně, okouzleně začíná žít. Vzhledem dospělý muž, v pohybech však samá něha, batolecí hravost, tklivá závislost na matce. A matka se znovu stává hravým dítětem s ním. Chlapec však dospívá, nabývá pevnosti a síly, kdežto matka ji ztrácí. Nemůže ho už sledovat všude, kam jde, a chlapec jako by se jí za svou samostatnost omlouval. Matka zavírá oči, umírá. Končí list prvý: Matka.
Muž a žena jako by se vraceli do minulosti, kdy se zrodila jejich láska. Hrají si spolu jako děti, škádlí se, pronásledují, unikají, až je náhle překvapí, přemůže, přiková na místě a k sobě milostný cit. Budou se milovat, budou svoji, bude svatba a v budoucnu opět děti, život, smrt. A toto je list druhý: Láska.
Člověk je proto na světě, aby něco stvořil. Muž tvoří hudbu. Žena je hudba. Je jí posedlý, myslí jen na ni, domnívá se, že ji drží v hrsti, ale ona se mu hravě vyhýbá, uniká a opět se vrací, dává se polapit, ale jen na chvíli. Je to věčný zápas, je to život. Ten třetí list se jmenuje Hudba.
Kruh se uzavírá. Muž zápasí se smrtí a smrt je žena, milenka, matka. Hraje si s ním jako s děckem, jako s milencem, táž gesta se vracejí, ale naplněná nyní jiným smyslem, hrozebným, avšak posléze uklidňujícím. Není zbytí. Ten úděl čeká každého z nás. Podvol se. Milenka, matka, smrt nakonec stejně pevně objímají a tisknou člověka. Je dopsán list čtvrtý: Smrt.
Zdroj:
Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 191
Petříková, V.: Pavla Šmoka Listy důvěrné, Květy, 17. 5. 1969, s. 10–11
Tak a je to! Zazvonil zvonec a divadelní sezony je konec. Byl to rok plný skvělých výkonů, strhující hudby a dechberoucího tance. Děkujeme všem tanečníkům, baletním mistrům, choreografům a dalším kolegům a samozřejmě i vám, našim věrným fanouškům, za energii, nadšení a podporu, které nás ženou vpřed.
Společně jsme vytvořili nezapomenutelné okamžiky, které budou rezonovat ještě dlouho. Ale nebojte se – toto není konec, ale nový začátek! Už teď pilně pracujeme na překvapeních pro nadcházející sezónu.
Zůstaňte s námi ve spojení prostřednictvím našich webových stránek a sociálních sítí. Budeme vás průběžně informovat o všech novinkách a akcích, které chystáme.
Přejeme vám léto plné inspirace. Krásné prázdniny!
Léto je na dohled a všichni se už těšíme na prázdniny a letní dobrodružství. Ale než se rozutečeme na dovolené, čeká nás ještě jeden výjimečný večer, který rozhodně stojí za to vidět.
Slavnostní večer Rok české hudby a taneční divadlo proběhne ve Stavovském divadle ve středu 12. června od 19 hodin. Pražský komorní balet se v rámci večera představí v choreografiích dvou významných osobností české taneční scény – Pavla Šmoka a Petra Zusky. Těšit se můžete na fragmenty ze Zuskova Epitafu a Šmokova Z mého života.
Přijďte se s námi rozloučit s divadelní sezónou 2023/24!
