Pražský komorní balet | Taneční aktuality: Slavnostní večer k 35. výročí Pražského komorního baletu

Taneční aktuality: Slavnostní večer k 35. výročí Pražského komorního baletu

Večer 35. výročí Pražského komorního baletu v prostorách Nové scény Národního divadla se nesl v duchu snahy o „mazání otazníků a psaní vykřičníků“ nad osudem jednoho z nejobdivovanějších českých tanečních souborů. Od svého zrodu v roce 1975 si užil krkolomnou, strastiplnou, ale i sladkou cestu na vrchol naší taneční scény. Stal se symbolem profesionálního moderního tance u nás, a tak byl uznáván i v Evropě. Po převratu však byl mecenáši stále více a více opomíjen a na konci devadesátých let až téměř zapomenut. Následné přičlenění ke Státní opeře Praha však souboru nepřineslo kýžený „domov“, naopak postupně zatloukalo hřeby do rakve původní myšlence tvůrčího tělesa. PKB se však nevzdal a dnes tu stojí znova na odhodlaných nohou a vyzývavě se pouští do dalšího nekonečného boje o existenci. Vody určitě rozproudil, vykřičník však zatím zůstává trochu pokřivený.

Zvědavé diváky přivítalo Pár krátkých sekvencí polského tanečníka a choreografa Jacka Przybylowicze. Autor se zaměřil na „vyjádření lidských pocitů, citů a mezilidských vztahů“ nepodložených příběhem – výsledkem však byly jakési samoúčelné etudy hrající si s pohybem, hudbou i designem. Emocionální přenos do hlediště se sice nekonal, způsob tvorby však zaujal nekonformní kompozicí elementů. Jemné černé kostýmy doplněné drsnou obuví a pseudo-sportovními bundičkami se podivně vyjímaly na koberci z bílého peří, silový pohyb nekorespondoval ani s barokní hudbou Maraina Marese, ani nenavozoval intimní atmosféru vztahů, zajímavě však potlačil ženskost pěti interpretek stejně jako mužnost jediného tanečníka. Videoprojekce výuky menuetu byla nečekaným humorným zpestřením, ale nějak nezapadala do koncepce choreografie. Po skončení zůstal ve tvářích diváků rozpačitý otazník a zvědavost, co přijde dál.

Přišlo to, na co všichni čekali, a kvůli čemu přišli – oficiální poděkování Pavlu Šmokovi a Jiřímu Opělovi za dlouhodobou péči o to, čemu dnes můžeme opět s hrdostí říkat Pražský komorní balet. Oba mistři nostalgicky zavzpomínali na staré časy a vyslovili svou naději, kterou oba vkládají do činnosti mladé generace. Dojemná odezva plného sálu vestoje dala tušit, že fanoušci PKB nezanevřeli a jsou připraveni dál morálně podporovat tuto zaprášenou ikonu českého tance a držet palce při jejím znovuzrození. Rodinnou atmosféru večera zpečetil video-medailonek Pavla Šmoka a ukázky slavných choreografií, které oživily vzpomínky věrných obdivovatelů a pohřbily pochybující otazníky.

Pozváním na čaj uvedla Lucie Holánková svou choreografii Mátový čaj… Ta v lehkém duchu završila slavnostní večer a připomněla odkaz české humorné taneční tvorby. Ničím nepřekvapila, ale také nikoho neurazila. Spíše než ukazatelem cesty k moderním obzorům byla vzpomínkou na původní tvorbu, s důrazem na použití české hudby a pobavení diváka. Mátový čaj sice neznamená posun v tvůrčí práci umělecké vedoucí souboru, volba osvědčených prostředků ale splnila svůj účel pobavit již zavedené příznivce PKB dobře provedenou choreografií odpovídající očekáváním.

Pavel Šmok

Neopomenutelnou a možná snad i nejdůležitější součástí večera bylo přátelské setkání v prostorách kavárny Nové scény po představení. Byl to přeci večer, který patřil souboru, choreografům, tanečníkům… Připomeňme ještě několik faktů o souboru samotném:
Pražský komorní balet Pavla Šmoka, jak zní přesný název, dnes čítá 10 stálých členů a 5 hostů a technický personál o třech pracovnících, o chod souboru pečuje umělecká vedoucí Lucie Holánková a manažerka Mgr. Ladislava Jandová. Ochrannou známku PKB věnoval Pavel Šmok Lucii Holánkové v roce 2007 u příležitosti svých osmdesátin jakožto své žákyni a nástupkyni.
Od roku 2006, kdy začala vážně plánovaná „renesance“ Pražského komorního baletu, se povedlo uvést 13 premiér a na 120 představení v České republice i v zahraničí. Díky variabilitě repertoáru sestávajícího zpravidla z krátkých choreografií lze vytvářet nejrůznější kombinace programů vhodných i pro malá jeviště regionálních a městských divadel, PKB tak přináší tanec i do míst, kam velké taneční soubory hned tak nezavítají. Nezanedbatelné jsou i zahraniční zájezdy (např. Mezinárodní taneční festival v Bangkoku v r. 2009, hostování v Německu…).

Manažerka souboru Mgr. Ladislava Jandová s choreografem Jackem Przybylowiczem

Na repertoáru má PKB choreografií 15, z toho dvě celovečerní – Staré pověsti české, zacílené na dětské publikum, a komediální balet Sluha dvou pánů. Nedílnou součástí jsou samozřejmě choreografie Pavla Šmoka: Zjasněná noc, Po zarostlém chodníčku, Stabat.

Vážnost večera narušena – vpravo Jiří Opěla, dlouholetý manažer Pražského komorního baletu

Ve výčtu figuruje nejvíce prací Lucie Holánkové, ale narazíme i na jména Petra Zusky nebo Jana Kodeta. Společný projekt s polským choreografem Jackem Przybylowiczem je slibným příkladem možné spolupráce se zahraničními autory.

Výroční večer byl tak trochu bilancí a ohlédnutím za posledními léty. Zároveň setkáním dřívějších i současných tvůrců a vůbec takovým malým průřezem pražskou taneční scénou. Středem pozornosti byl zcela pochopitelně sám choreograf Pavel Šmok, který byl po celou dobu v obležení známých, kolegů, obdivovatelů, fotografů, květin…

Optimismus neopouští ani Lucii Holánkovou

Mezi hosty nechyběl choreograf a divadelník Jiří Srnec, mladí tanečníci z Národního divadla, stejně jako jejich kolegové z Laterny magiky v nejméně třígeneračním zastoupení. Není konečně divu, protože mnozí se za svou kariéru setkali s více scénami a PKB měl za dobu své existence skutečně bohatý okruh spolupracujících tanečníků.

Pražský komorní balet přišli na jeho cestě podpořit také ředitelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová, kritik Vladimír Vašut v doprovodu své ženy nebo ředitel konzervatoře hl. m. Prahy Jaroslav Slavický s Kateřinou Elšlégrovou-Slavickou a mnoho dalších.