Scena.cz: Sotirios Panagoulias: Jsem velmi šťastný, že jsem v Praze

Sotirios Panagoulias je mladý tanečník a začínající choreograf, který pochází z Řecka. Profesní zkušenosti sbíral mimo jiné ve Skotském národním baletu a letos v létě nastoupil jako nový sólista Pražského komorního baletu. Jak se mu v Praze žije a na čem teď aktuálně pracuje?

• Kdy a kde jste poprvé přičichl k tanci?
  S tancem jsem začal docela pozdě, což není u profesionálních tanečníků příliš obvyklé. Ve chvíli, kdy jsem začal navštěvovat hodiny tance v malé kyperské taneční škole, mi bylo už patnáct let. O rok později jsem byl přijat do tanečního učiliště Limassol Municipal Dance Centre, kde jsem se další tři roky velmi intenzivně věnoval klasickému tanci. Navštěvoval jsem tu prakticky všechny hodiny baletu, na které jsem mohl chodit, abych dohnal léta, jež jsem zameškal a co nejrychleji se dostal na úroveň všech ostatních studentů, kteří byli přibližně v mém věku. Ve studiích jsem pak pokračoval na Skotské královské konzervatoři, kterou jsem absolvoval s bakalářským titulem v moderním baletu.
• Máte pravdu, začínat s tancem až v patnácti letech není pro profesionální tanečníky úplně běžné. Máte tanec „v rodině“ nebo jak jste se k němu dostal?
  Nemáme. Žádný ze členů naší rodiny nemá profesionální umělecké vzdělání, tím spíš ne vzdělání taneční. Můj táta každopádně celý život rád zájmově fotografuje a mí starší sourozenci se amatérsky věnují hudbě a divadlu. To na mě samozřejmě určitým způsobem už od dětství působilo. Měli jsme doma sbírku klasické a jazzové hudby a mě coby zvídavého chlapce bavilo desky poslouchat stále kolem dokola. Chtěl jsem pracovat v muzikálovém divadle, a proto jsem se vlastně tehdy také rozhodl chodit na hodiny tance. Nakonec se z toho stala láska na první pohled a já se stal na tanci velmi brzy závislým.
• Zajímalo by mě, jak si vlastně stojí Řecko v oblasti tanečního školství…
  Na Kypru je mnoho malých tanečních škol, v nichž děti a dospívající navštěvují večerní hodiny tance, nicméně žádný národní taneční soubor tam neexistuje (na rozdíl od Národního divadla a Národního orchestru), a proto tam není ani žádná profesionální škola. Jedním z mála míst, jež sdružuje studenty, kteří chtějí tančit profesionálně je taneční učiliště Limassol Municipal Dance Centre, které jsem už zmiňoval. V něm se můžete vzdělávat před tím, než jdete studovat do zahraničí. Na druhou stranu Řecko má samozřejmě i profesionální taneční školy jako je Státní taneční škola nebo Taneční škola při Řecké národní opeře.
• Ve vašem životopise je mnoho zajímavých tanečních projektů. Které zkušenosti pro vás znamenají nejvíc?
  Báječnou zkušeností pro mě byla práce ve Skotském baletu. Poprvé jsem tehdy byl v plně profesionálním prostředí a také ve velkém baletním souboru, který má status národního. Z bezprostřední blízkosti jsem mohl prakticky denně sledovat, jak pracují tanečníci, které obdivuji. Díky tomu a také díky konverzacím s nimi jsem se naučil mnoho. Také jsem měl to štěstí zúčastnit se turné po Skotsku a vidět, co se děje, když se soubor uprostřed nabité sezóny přemisťuje mezi různými divadly.
• A kdo patří mezi umělce, které obdivujete?
  Tanečníci, kteří mě fascinují, jsou většinou ti, jejichž taneční umění je mnohovrstevnaté, ti, kteří dokáží přijmout téměř každou výzvu, lidé, kteří ke své práci přistupují se zvídavostí a dovedou o ní přemýšlet. Tanečnicí, na niž sedí tento popis, je například Eve Mutso, bývalá primabalerína Skotského baletu, která pochází z Estonska. Sledovat ji na scéně je opravdu vzrušující.
• Kdo je vaším oblíbeným choreografem?
  Obdivuji práci mnoha choreografů, jmenovat teď jen jednoho je zcela nemožné. Už od doby, kdy jsem začal tančit, mě okouzlují práce Williama Forsytha. Během mých studií ve Velké Británii jsem se dozvěděl více o zdejších choreografech, například Davidovi Dawsonovi nebo Waynu McGregorovi. Samozřejmě bych neměl zapomenout zmínit Jiřího Kyliána, který vytvořil nádherná díla.
• Jaký taneční styl máte rád?
  Myslím si, že se dnes rozdíly mezi jednotlivými tanečními styly čím dál víc ztrácejí. Choreografové se mohou inspirovat a při jejich tvorbě je může ovlivnit mnoho věcí včetně tanečních stylů odlišných od těch, s nimiž jsou zvyklí pracovat. Já sám jsem studoval jak klasický, tak současný tanec a sám si tedy nemohu vybrat pouze jeden z nich, protože se snažím v tanci používat elementy z obou dvou směrů.
• Odkud jste se dozvěděl o konkurzu do Pražského komorního baletu?
  Když jsem se poohlížel po souboru, do kterého bych coby tanečník stylem a zkušenostmi dobře zapadl, narazil jsem na Pražský komorní balet. Když jsem pak na internetu objevil, že otevírají konkurz pro nové tanečníky, okamžitě jsem se rozhodl zkusit ho. A ono to vyšlo.
• Co z repertoáru souboru tedy nyní studujete? A co se vám nejvíc líbí?
  Nastudoval jsem choreografie Z mého života od Pavla Šmoka a Slovanský kvartet od Mária Radačovského. Pracuji také na nové choreografii Marka Svobodníka, která bude mít premiéru v prosinci. Nemohu se dočkat, jak bude ve finále vypadat. Právě nyní jsme uprostřed procesu tvorby.
• Jak se cítíte v Praze?
  Jsem velmi šťastný, že tu jsem! Nevěděl jsem, co přesně mám čekat, když jsem se stěhoval, ale Praha je skutečně nádherná. Leží v samém srdci Evropy, je tu tolik věcí a možností co dělat a vidět. Doufám, že budu moci objevit a vyzkoušet všechno, co toto město nabízí lidem, kteří v něm žijí.
• Podařilo se vám tu už navštívit nějaká představení?
  Nedávno jsem viděl inscenaci Vertigo Baletu Národního divadla v Praze. Užil jsem si především choreografii Cacti od Alexandera Ekmana. Je to opravdu důvtipný a zároveň humorný kus, který souboru sedí. V Praze se jistě uvádí celá řada dobrých představení a já se těším, až je postupně všechna navštívím.
• Vy vytváříte také své vlastní choreografie, že?
  Ano, choreografie mě velmi zajímá. Ještě na konzervatoři jsem rád pracoval s hudebníky a tanečníky a vytvářel malá dílka. Vytvořil jsem například krátké filmy a taneční večery, mým největším projektem byla choreografie suity z West Side Story, na které jsem spolupracoval s deseti tanečníky a deseti pianisty, kteří hráli živě. Choreografie je něco, čemu bych se rád časem věnoval na plný úvazek. Možná až budu jednou starší. Teď se chci učit vše, co je jen možné, abych si postupně rozvíjel styl. Možnosti tvorby jsou nekonečné a to je to, co je tak neuvěřitelně zajímavé zkoumat.Sotirios Panagoulias (nar. 1994)
  Sotirios Panagoulias vystudoval Skotskou královskou konzervatoř, kde obdržel titul bakaláře v oboru moderní balet. Jevištní praxi získal již během studií, kdy tančil v množství školních představeních, např. Labutí jezero, Giselle, Who Cares, West Side Story Suite, aj.
  Díky úzké spolupráci se Skotským národním baletem měl možnost účastnit se jako sezónní tanečník jejich národního turné s představením Popelka. Další významnou zkušeností byla taneční role v inscenaci Ariodante Skotské národní opery. Sotirios se účastnil také pravidelných letních kurzů, mimo jiné Mezinárodní letní baletní školy v Drážďanech, Letní školy v rámci Hudební akademie na Kypru či kurzů v Limassol Municipal Dance Centre. Řádným členem Pražského komorního baletu se stal v červenci 2016.

« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook