Dnes dopoledne 9. května 2019 se konala tisková konference, na které vedení Pražského komorního baletu (PKB) a hosté promluvili o plánovaném rozpuštění souboru. Z důvodu naprosto nedostatečné veřejné podpory PKB a nezájmu stávajícího vedení MKČR o problematiku tanečního umění dojde s největší pravděpodobností k 1. červnu 2019 k ukončení kontinuální činnosti, přičemž soubor splní své umělecké závazky do konce kalendářního roku. Po 55 letech zmizí význačná značka českého tance a platforma, která by mohla přemosťovat svět velkých divadel a nezávislou scénu. V tuto chvíli je osud souboru v rukou naší kulturní politiky a poukazuje to na její stav. Na setkání s tiskem se dostavilo jen minimum zájemců, přinášíme tedy přehled problematiky, o níž se hovořilo, a výpovědi zúčastněných.
Přehled situace
Ukončí-li PKB činnost k 1. červnu, dojde tak ke zrušení více jak 20 pracovních míst, přitom v době ekonomického růstu ČR, jak podotýká ředitelka Pražského komorního baletu Ladislava Jandová. Spolu s JUDr. Ivanem Dunovským založili v roce 2010 pro fungování souboru obecně prospěšnou společnost Balet Praha. Pražský komorní balet trvale bojuje se zásadním problémem – nemá stabilní zázemí a vlastní scénu, ani trvalou rezidenci. Sály a divadla, v nichž vystupuje, si musí pronajímat, což představuje značné výdaje. Zatím také byl jediným tělesem na nezávislé scéně, které mohlo tanečníkům a absolventům nabídnout trvalé angažmá, ne pouze smlouvy na jednotlivé projekty, na kterých funguje scéna současného tance.
Čísla hovoří jasně: za poslední roky dosahuje veřejná finanční podpora necelých 30 % ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně nedostatečná, rozpočet PKB činí 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletními/tanečními soubory kamenných divadel (návštěvnost, počet představení) a vezmeme-li v úvahu, že se bavíme o nákladech na platy tanečníků a baletních mistrů, pronájmy prostor na denní zkoušení, pronájmy prostor pro vystupování, doprava na zájezdech, tisk programů a plakátů, náklady na tvorbu nových inscenací (autorské honoráře, výprava, již je třeba autorsky navrhnout a fyzicky vyrobit…) a najmutí techniků k odbavení představení stávajících i nových, není rozpočet už na pohled přemrštěný. Pražský komorní balet má nadto bohatou zájezdovou činnost v tuzemsku i v zahraničí. „Zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech ve všech regionech v Čechách. PKB je soubor, který nemůže bez veřejné dotace existovat. Taneční žánr jako takový je velmi náročný, provoz tohoto tělesa je vysoce náročný a není možné bez veřejné podpory nadále vykonávat tuto činnost,“ doplňuje L. Jandová.
V letošním roce obdržel PKB dotaci ve výši pouhých 2 mil. Kč od MKČR v rámci Programu státní podpory profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 na 220 mil. Kč v roce 2019 by se dal očekávat nárůst dotace i pro PKB s ohledem na četná jeho představitelů jedná s MKČR. Programová rada MKČR však PKB jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených navrhla dotaci snížit, i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost a nikoliv pouze „doplňkovou“ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele, tak jak je tomu u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.
„Ministerstvo kultury nás samo zařadilo při hledání nějaké podpůrné cesty, jak veřejně dotovat tento soubor, do tohoto programu. Nicméně jsme netušili, že ta podpora bude takto nízká. Ozvali jsme se okamžitě po zveřejnění výsledků panu ministrovi kultury a požádali jsme jej o vysvětlení, proč jsme jako jediný soubor z 41 hodnocených subjektů dostali nižší dotaci oproti loňskému roku. Bohužel pan ministr opětovně nereagoval, snažíme se kontaktovat jiné politiky v této věci, bohužel bezúspěšně.
Od podzimu 2018 stále vyjednáváme s Ministerstvem kultury, snažíme se hledat systémovou podporu z veřejných zdrojů i z jiných zdrojů Ministerstva kultury, než je jenom Program podpory profesionálních divadle, měli jsme spoustu jednání, ať už já spolu se zakladatelem společnosti JUDr. Dunovským, jednání proběhlo i s našimi baletními mistry, s panem ministrem jednal dokonce i Petr Zuska a zástupci Tanečního sdružení ČR Zdeněk Prokeš a Ing. Antonín Schneider. Nicméně bezúspěšně. Pan ministr jeví naprostý nezájem o taneční umění a tuto problematiku a nezbývá nám vlastně jiná cesta než tyto informace zveřejnit prostřednictvím tiskové konference a vyzvat znovu pana ministra, aby konal nějaké kroky, aby nedošlo k zániku skutečně výjimečného tělesa, které tady působí už víc jak 55 let,“ shrnula situaci ředitelka souboru v úvodu setkání, „Taneční tvorba si na sebe nemůže komerčně vydělat.“
Taneční profese potřebuje své podmínky
Na nepochopení tanečního provozu narážíme skutečně velmi často, protože taneční praxe, život tanečníků, je pro lidi mimo obor stále značnou neznámou. Přitom skoro v každém článku nebo rozhovoru s baletními umělci čteme o tom, jaká je tanec řehole a že se skutečně jedná o celodenní práci, která začíná nezbytným ranním tréninkem a pokračuje hodinami fyzicky náročných zkoušek, právě tak jako když trénují vrcholoví sportovci. Pro kvalitní výkon je tedy nutné zajistit tanečníkům pracovní podmínky.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook