Nejnovější premiéra Pražského komorního baletu, komponovaný večer s názvem Zabiják život, bude poprvé uvedena na www.mall.tv/kulturazije v pátek 4. prosince 2020. Autorem jedné z choreografií představení je choreograf Marek Svobodník. Na jemnou hudbu Sukovy Serenády Es dur vytvořil hořký příběh zámožné rodiny, v níž nečekaně skoná její nejstarší člen. Příběh, který vznikl volně na motivy Agathy Christie, je zároveň satirickým skečem rodinných sporů, v nichž smutek nad zesnulým rychle střídá vzájemná zášť, podezření, a především pak touha po dědictví.
Marku, premiéra představení Zabiják život už je doslova za rohem. Proběhne velmi netradičně – hlediště zůstane prázdné a představení se bude divákům streamovat. Jak prožíváte poslední dny před natáčením vaší choreografie?
Ve stresu. To už je taková klasika. Nikdy tomu není jinak. Pokaždé, když takhle začínám někde něco dělat, tak si říkám, že tohle určitě bude ta premiéra, která se konečně obejde bez stresu… no vidíte a zase to nevyšlo! :o)
Popsal byste trochu blíž vaši novou choreografii? Když nevíte coby, najdete dva hroby je podle anotace černá groteska s detektivní zápletkou. Na co se mohou těšit diváci, kteří nové představení zhlédnou? Čeká je pořádná dávka legrace?
Nic takového. Vypadá to jako sranda, ale nebude to sranda. Jen hořký příběh za zvuku sladkých melodií. Jo, a taky se tam vlastně vůbec netancuje. Nějak mi ty grandes jetés a piruety nejsou vlastní.
Tanečníci jsou už několik týdnů připraveni o plné hlediště, energii, emoce a vzájemné propojení, které na každém živém představení do jisté míry vzniká. Bude to asi hodně „jiná“ premiéra i pro vás osobně, že?
Já si nestěžuji. Třeba se v tom premiérovém stresu díky tomu najde alespoň chvilka klidu. V hledišti budu sám, vedle mne akorát můj asistent a kamarád Igor, a tvůrčí tým. Třeba bude i standing ovation? :o)
Pracujete obecně rád se stejným tvůrčím týmem, tedy autorem hudby, kostýmů, světelného designu, nebo pro každý svůj projekt hledáte nové spolupracovníky?
Svůj tým si držím. Myslím, že mi rozumí a já jim. Je tudíž nesmysl bořit něco, co podle mne dobře funguje už přes šest let a stále s ambicí posouvat se dál. Ohledně hudby mám pak jiné preference a jsou vcelku jednoduché – některá hudba vás prostě motivuje a jiná ne. Tak kterou si vyberete radši?
Co vás vlastně na choreografické tvorbě obecně nejvíc zajímá či baví?
Ty začátky, když to celé vymýšlíte. Ty hodinové debaty s režisérem, výtvarníkem a tak dále. Pak taky ty první týdny společné práce s tanečníky. Je to v něčem hrozně svobodné. Člověk má ještě dost energie a taky víry v to, že to co zrovna přináší, bude na sto procent zlomovka nejmíň pro celý středoevropský kulturní svět. :o) A samozřejmě je všechno „no stress“!
Jak se vám daří fungovat v době koronaviru? Změnil se hodně váš životní rytmus?
Asi tak jako všem. První vlna byla na jaře, a to se dalo aspoň vypadnout někam ven, do lesa, na výlet, a tak. Ale co teď? Je zima, sluníčka málo, tmy přibývá a hospody zavřený. Nedáte si ani blbej svařák. Taky lidi se přestali zdravit, protože se v rouškách nepoznávají. Většina sedí doma a pije. S takovou z nás brzy bude banda asociálních alkoholiků.
Po čem ze „života před koronou“ se vám během posledních týdnů nejvíc stýská?
Svobodně se nadechnout kdekoliv nebo třeba vidět jiné lidi usmívat se.
Dala vám karanténa naopak i něco pozitivního? Měl jste třeba čas nad věcmi víc přemýšlet a tvořit?
Jo jo, stihnul jsem toho mnoho. Například na chalupě jsem udělal práce, jež by mi zabrala celý rok, vzhledem k tomu, že v divadle máte během sezony tak maximálně deset volných víkendů. V tomto ohledu to bylo velmi plodné období.
Jaké máte další plány? Co dalšího máte ve svém diáři?
Nalakovat podlahu na chalupě. A pak teda Vánoce. Ty letos budou stát za to! :o)
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook