Jedna z posledních letošních tanečních premiér se uskutečnila 10. prosince v Divadle Ponec pod hlavičkou Pražského komorního baletu. Mladí umělci – tanečníci PKB se zájmem o choreografii -Nikol Šneiderová a Šimon Kubáň a Palo Kršiak, student posledního ročníku choreografie na pražské HAMU, získali možnost ztvárnit své představy v rámci PKB pod odborným dohledem Hany Polanské Turečkové. Hana Polanská Turečková navrhla koncepci tanečního večera i „úderně“ znějící název vypůjčený ze slovníku filozofie OCCAMOVA BŘITVA. Slovní spojení naznačuje pracovní metodu v kreativním procesu, kdy se zdůrazňuje princip logické úspornosti, v němž vše nedůležité je třeba osekat a zbavit dílo všeho, co tam nepatří.
Na úvode se představila Nikol Šneiderová s choreografií INTELEKTUÁL. Čtveřice – dva muži a dvě ženy oblečeni do neutrálních tmavých mikin a kalhot zkoumá prostor, v němž se dějí zvláštní věci – např. kapky vody tečou obráceným směrem zezdola nahoru. Tanečníci poměřují své okolí v často mechanických sekvencích, komunikují v dialozích, setkávají se, míjejí. Chladná a přísná skladba, jejíž strohost je ještě posílena jednotvárným rytmem anglického mluveného slova.
Druhá kapitola – 2ND CHAPTER – choreografie Šimona Kubáně, je naproti tomu emotivnější a tvarově pestřejší. Jako nelogicky tečou kapky vody obráceným směrem, prodírá se hlavní protagonistka (Jaroslava Janečková) z hlubin černých závěsů rovněž „nelogicky“ – hlavou dolů v jakési orgiastické křeči. Jakoby se potýkala se se sebou samotnou ale i se svými temnými stránkami – mužským partnerem (Šimon Kubáň). Snaží se unikat, ale je zde silná vazba, závislost a záliba – některé momenty obsahují zjevné erotické konotace.
Erotično se přelévá i do třetí choreografie Palo Kršiaka s explicitním názvem EROS. Z různých koutů scény se zpomaleně do středu přesouvají podivné hominidní bytosti s erotickými symboly – černé a červené punčochy, vysoké podpatky, podvazky, „pouta“. Jsou k sobě přitahováni nepřekonatelnou silou erotického pudu, přibližují se, dotýkají, naznačují kopulaci, ustrnou v „živých obrazech“, které nemají daleko k označení „Gruppensex“.
V tom, jak se každý z autorů porovnal odlišným způsobem se svým tématem, se možná i tak trochu prozrazuje různé osobní založení.
V celku ukazuje představení Occamova břitva nadějný tvůrčí potenciál nové generace, který ale bude potřeba rozvíjet a kultivovat ještě mnohými experimenty.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook