Scena.cz: Jiří Pokorný

• Jirko, co tě v poslední době nejvíc zaměstnává?
  Mám za sebou uvedení krátké choreografie pro poloprofesionály v rámci Holland Dance Festivalu. Byl to zajímavý projekt, kde se člověk učí velmi odlišnému přístupu k práci a hlavně k lidem, kteří nedisponují tak velkou znalostí vlastního těla a jeho pohybu. Pozoruhodné však je, s jakou přirozeností a bezprostředností se dokáží skrze pohyb vyjádřit a prožít tak daný pocit či myšlenku. Dále intenzivně probíhá proces zkoušek s Pražským komorním baletem v souvislosti s uvedením mé nové choreografie na konci dubna. Souběžně s tím probíhají i další přípravy ve spolupráci s Národním divadlem v Mannheimu.
• Kde teď žiješ? 
  Mé zázemí je stále v nizozemském Haagu, ale vzhledem k nadměrnému cestování vlastně žiju všude a zároveň nikde.
• A kde se cítíš být doma?
  Mým domovem, přihlédnu-li k silným vazbám, které bezpochyby mám, je určitě Praha. Zároveň se ale cítím být doma i tady v Haagu, kde jsem víceméně strávil posledních patnáct let mého života. Dalším domovem je letadlo, hotelové pokoje a města v zemích, kam velmi často za prací odjíždím.
• Myslíš, že se ještě někdy natrvalo vrátíš do Prahy?
  To nemůžu s určitostí říci, ale pevně doufám, že ano.
• Jaké své choreografické práce (pro jaký soubor/divadlo) si doposud nejvíc vážíš?
  Vážím si každé spolupráce stejně, vždy bez ohledu na to, jestli je soubor prestižní či ne, jestli je má práce úspěšná nebo neúspěšná. Pro mne je důležitá tvůrčí činnost, od které se pak odvíjí vše ostatní. Tím může být například samotný tvůrčí proces, vzájemný vztah s tanečníky a uměleckým vedením souboru, všech lidi, kteří se na tvorbě podílí. Těmi jsou kostýmní návrháři, scénografové, designéři světel, hudební skladatele a mohl bych jmenovat i dal.
• A co pro tebe bylo ve tvé dosavadní choreografické tvorbě přelomové?
  To nevím. Já jsem „mladý“ choreograf a ten pravý přelom se podle mého názoru ještě nedostavil. Třeba se nikdy nedostaví nebo se zrovna na přelomu nacházím a nevím o tom.
• Povíš mi něco víc o choreografii, kterou připravuješ pro Pražský komorní balet?
  Celý večer je inspirován tématikou klimatu a to zejména v jeho přirozeném chování během klimatických změn, které mohou mít svazující vliv na naši existenci v dnešní době. Pro umělecké ztvárnění tohoto námětu jsem se volně inspiroval myšlenkou, kdy biosféra planety Země představuje symbol věčného pohybu. Její vlivy, principy a neustálé proměny jsou opakujícím se koloběhem života v časoprostoru, ve kterém se rodí a zaniká vše živé. V tomto samo regulujícím procesu nacházíme i sebe sama, jako součást jednoho super-organismu.
  Tudíž se chci zaměřit na způsob, jak vytvořit představení tak, aby bylo vnímáno jako celek. Obraz, který neustále mění svůj tvar, a chová se jako jeden ucelený organismus přizpůsobující si podmínky pro své vlastní přežití.
• Kolik tanečníků jsi do nového díla obsadil a čím ses pro něj inspiroval?
  V mé choreografii bude tančit sedm tanečníků a zadání jsme společně s Lukášem Timulákem vymysleli tak, abychom splnili požadavky, které měly za cíl vytvořit smysluplnou dramaturgii celého večera.
• Lukáš Timulák připravuje druhou část premiérového večera. Působili jste spolu mnoho let v Nederlands Dans Theater. Znáte se tedy asi už dlouho, že?
  Ano, s Lukášem se známe od počátku mého působení v NDT, tedy už patnáct let. Jsem moc rád, že je to zrovna on, kdo se zhostí příprav druhé choreografie ve stejnojmenném projektu.
• Kde obecně hledáš inspiraci pro svou tvorbu?
  I když je inspirace všude kolem nás plno, zdá se mi tak trochu malicherné myslet si, že na ni mohu spoléhat. V mém případě inspirace přichází skrze tvrdou práci, tvůrčí činnost a neustálé bádání. Samozřejmě ji hledám i v tématech, o která se zajímám.
• A můžeš mi popsat svůj tvůrčí proces? Máš v hlavě už od začátku kroky? Nebo se někdy inspiruješ třeba samotnými tanečníky až na sále…?
  Mám určitou představu, ale kroky jako takové v hlavě nemám. Někdy si předpřipravím pohybový materiál, který používám jako takovou pomůcku. Z té se čerpá v místech, kde jí je zapotřebí nebo se za pomoci tanečníků individuálně rozvíjí dál do nové formy. Tanečníci tak mají prostor k samostatné tvůrčí práci a já se potom snažím vést je tak, aby skrze pohyb mohli dosáhnout určitého pocitu nebo konkrétní myšlenky. Někdy je to naopak, skrze pocit a myšlenku tanečníci tvoří pohyb. Je radost pracovat s lidmi, kteří přemýšlejí vlastní hlavou, ať už přemýšlejí jakkoli po svém.
• Co dalšího zajímavého tě letos po pracovní stránce čeká?
  Jak jsem již zmínil, letos na jaře mě ještě čeká spolupráce s baletem v Mannheimu, potom česká premiéra spoluautorské inscenace Sunday Neurosis, která bude uvedena v rámci festivalu Tanec Praha. Tančím v ní společně s Radimem Vizvárym. V létě dále pořádám druhý ročník technické rezidence pro začínající choreografy „Pioneer Project“ a také povedu sérii Masterclasses v rámci „Summer Intensive“ pro NDT. Na podzim začínám s přípravami celovečerního představení pro divadlo KORZO v Haagu a na přelomu nového roku se pustím do spolupráce s divadlem ve švýcarské Basileji.
• Máš v tom všem shonu vůbec někdy čas odpočívat a čerpat nové síly pro další tvorbu?
  Času mám málo, ale odpočinku si dopřát někdy musím. Pravdou je, že jen zřídka. Pravidelné „time breaky“ mam o Vánocích a v létě, kdy trávím čas s rodinou a přáteli.Jiří PokornýPo studiích na pražské Taneční konzervatoři nastoupil do Laterny magiky. Zde však dlouho nepobyl. Už po třech sezónách úspěšně absolvoval konkurz do NDT a na několik let zakotvil na místě, které je pro většinu tanečníků vysněným angažmá, tedy v Nederlands Dans Theater. V letech 2003 – 2010 prošel Jiří Pokorný soubory NDT I a NDT II. Do roku 2012 tančil ve skupině Kidd Pivot kanadské choreografky Crystal Pite. Během své kariéry spolupracoval s řadou významných choreografů, např. Jiří Kylián, Sol Leon, Paul Lightfoot, Mats Ek a další. Několik posledních let se stále intenzivněji věnuje choreografii.

« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook