Oba premiérové večery Kytice jsou za námi. Nové představení Pražského komorního baletu sklidilo v Praze i v Mostě velký úspěch a dlouhé ovace ve stoje. Hlavní role v celovečerním baletu Petra Zusky, jimž patřil nejen prolog a epilog díla, ztvárnili Linda a Viktor Svidró, zkušení sólisté, kteří tvoří umělecký pár nejen na jevišti, ale i v životě. Jen co po náročné premiéře trochu vydechli, položili jsme jim několik otázek.
Nové představení Kytice je poměrně velký projekt, že?
Linda: Ano, Kytice je velký balet, a nadto od základu český: choreograf, skladatel hudby, návrháři, český orchestr i dirigent, čeští profesionální tanečníci, studenti Tanečního centra Praha – konzervatoře a děti taneční přípravky Národního divadla. Pražský komorní balet si opět nastavil laťku hodně vysoko a já jsem moc ráda, že to diváci náležitě ocenili.
Oba dva tančíte v novém baletním představení hlavní role, Linda k tomu ještě navíc dělala Petru Zuskovi asistentku choreografie. Jaká to byla práce?
Linda: Z uměleckého hlediska naprosto skvělá, protože práce s choreografem Petrem Zuskou vás jako tanečníka i jako asistenta choreografie doslova nabíjí pozitivní energií. Jako režisér ví, co chce a jako choreograf to dokáže převyprávět. Ví, jak si najít cestu ke každému tanečníkovi a jak ho inspirovat k nejkvalitnějšímu výkonu po všech stránkách. Je to profík v každém směru!
Do jakých rolí jste byli v Kytici obsazeni? Prozradíte o nich něco víc těm, kdo balet zatím neměli příležitost vidět?
Linda a Viktor: Představujeme role Života a Smrti – symboly lidských osudů, základní Erbenův motiv, který se prolíná celým dílem Kytice. Jednotlivé balady jsou poskládány tak, aby vytvářely jednolitý příběh, navazují jedna na druhou. První jednání je jako celek jedním velkým příběhem a osudem ženy, druhé pak muže, a naše postavy fungují coby průvodci celou inscenací…
Jak vám sedl choreografický styl Petra Zusky?
Linda a Viktor: Již v angažmá v Hungarian Ballet Theatre jsme spolu tančili choreografii Petra Zusky Les Bras de Mer a v Jihočeském divadle pak jeho Mariin sen. Pokaždé to byla skvělá práce a úspěšná představení. Pracovat přímo s Petrem Zuskou na nové inscenaci jsme měli oba na seznamu věcí, které si v životě přejeme zažít… A najednou to bylo tady, hurá, užívali jsme si každičkou chvíli…
A jak se vám spolu vlastně tančilo?
Linda a Viktor: Tančili jsme spolu v Maďarsku již čtyři roky jako taneční partneři v rolích v baletech Carmen, Louskáček, Podivuhodný Mandarin, Bolero a mnoho dalších, než jsme se – právě při choreografii Petra Zusky Les Bras de Mer – dali dohromady i jako partneři v soukromí. Prakticky jsme smutný konec tohoto pas-de-deux změnili na „happy end“ a dodnes na to rádi vzpomínáme. Tančíme spolu moc rádi a vážíme si toho, že jsme v Kytici dostali možnost být opět spolu i na jevišti.
Na závěr mi prozraďte, co pro vás bylo na Kytici vůbec to nejobtížnější?
Linda: Nejtěžší bylo pracovat s nadšením v baletním studiu a přitom pociťovat fatální ekonomickou situaci Pražského komorního baletu. Jsem hrdá na tanečníky, že celou dobu odváděli naprosto profesionální práci a to přesto, že věděli, že od června nejsou peníze na kontinuální práci souboru. Roky jsme spolu denně, ráno klasický trénink s baletním mistrem, pak zkouška tři až šest hodin. Zájezdy autobusem křížem krážem po republice, občas i ty letecké mimo ČR. Nechce se mi věřit, že skutečně jediný nezávislý soubor, který poskytuje kontinuální zaměstnání, tedy roční smlouvy pro tanečníky, zanikne. Období před premiérami bylo samo o sobě nesmírně vypjaté a k tomu všemu bylo velmi obtížné přijmout fakt, že to mohou být první, ale zároveň také poslední dvě představení, protože hrozí, že jsme od června všichni bez práce!
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook