Choreograf Pavel Šmok. Umělec, který vytvořil téměř stovku inscenací, svou tvorbou ovlivnil vývoj českého tanečního umění posledních desetiletí a stal se fenoménem. Založil Pražský komorní balet a dlouhá léta působil jako jeho umělecký šéf. Při příležitosti nedožitých devětaosmdesátých narozenin Mistra připravil tento soubor mimořádný vzpomínkový galavečer nazvaný POCTA PAVLU ŠMOKOVI, který se uskuteční 23. října 2016 v pražském Divadle na Vinohradech. V rámci večera se kromě PKB představí i další přední česká a slovenská taneční tělesa.
Na Pavla Šmoka zavzpomínali dva povolaní, ptali jsme se Kateřiny Dedkové-Frankové, výrazné taneční osobnosti začátků Pražského komorního baletu, která dnes působí v souboru jako odborná garantka repertoáru Pavla Šmoka, a Igora Vejsady, baletního mistra pověřeného vedením PKB.
Děkujeme za rozhovor!
Kateřina Dedková – Franková
Absolvovala taneční oddělení pražské konzervatoře r. 1974 a obor choreografie na katedře tance Akademie múzických umění v Praze 1992. V letech 1974–76 působila v baletu Národního divadla Praha. Poté se stala sólistkou taneční skupiny Pavla Šmoka v Městských divadlech pražských (1976–80, od 1980 nesoucí název Pražský komorní balet, od 1992 též staronový název Balet Praha, od 2000 opět PKB, který se 2003 stal součástí Státní opery Praha, od 2007 je opět nezávislý). Kateřina Franková se stala do roku 1992 hlavní interpretkou Šmokových choreografií. Po pětileté interpretační přestávce se v roce 1997 vrátila do souboru jako sólistka, asistentka a baletní mistryně i choreografka. Patřila k interpretační špičce dramatických tanečnic celé poválečné éry. Její taneční kreace se vyznačovaly dokonalým prolnutím pohybového a hereckého výrazu od lyrických partů až po expresivní, dramatické a psychologicky pojaté party (Listy důvěrné, 1976; Americký kvartet, 1977; 3. smyčcový kvartet L. Janáčka, 1978; Z mého života, 1983; Žena ve Zjasněné noci, 1987; Vdova v Holoubkovi, 1992; Kostelnička ve Po zarostlém chodníčku, 1998 aj.). Spolupracovala s Laternou magikou, v Národním divadle v Praze nastudovala v r. 1995 Šmokovu choreografii Amerického kvartetu a byla zde asistentkou Pavla Šmoka při jeho režii Prodané nevěsty (1993). V televizi natočila řadu tanečních rolí, např. Princeznu v Pohádce o Honzovi, Princeznu v Příběhu vojáka, Nevěstu ve Svatbě, titulní roli v Slavíkovi, Pastýřku v Pastýřce a kominíčkovi, Černou královnu v Alence v říši divů. Choreografický talent objevený a pěstovaný u ní Pavlem Šmokem prokázala např. ve Valčících a Humoreskách a České svitě Antonína Dvořáka (1986), společně s Pavlem Šmokem ve Po zarostlém chodníčku (1998), Smetanově Z domoviny (1999). Spolupracovala s divadlem F. X. Šaldy v Liberci na baletu Coppélia (hudba L. Delibes), Maškaráda (hudba A.Chačaturjan), Čarodějná láska (hudba M.de Falla) a Špásování (hudba W.A.Mozart, chor. Pavel Šmok).
Za roli Ženy ve Zjasněné noci jí byla udělena Cena Českého literárního fondu (1988) a stala se nositelkou Národní ceny ČSR (1989). Kateřina Franková je od roku 2003 členkou baletní poroty Herecké asociace pro udílení Cen Thálie. V současné době je baletní mistryní Pražského komorního baletu a asistentkou choreografií Pavla Šmoka.
Igor Vejsada
Igor Vejsada je český tanečník a choreograf. Po absolutoriu tanečního oddělení konzervatoře v rodném Brně studoval rok jako stážista na Baletní akademii Velkého divadla v Moskvě (1975-1976). Dvacetiletou kariéru tanečníka (během níž se úspěšně účastnil domácích a mezinárodních soutěží Bulharsko, Rusko, USA) zahájil v Národním divadle v Brně, kde nastudoval řadu sólových rolí (mj. Merkutio, Romeo a Julie, Podivuhodný mandarín, Pták Ohnivák, Šaman -Svěcení jara, Puk – Sen noci svatojanske, Šašek v Labutím jezeře a Popelce ad.).
Později získal dvouleté angažmá v maďarském Györi Balletu pod vedením Béjartova žáka, choreografa Ivana Markó. Po návratu domů založil New Ballet Brno, kde se aktivně věnoval také současnému tanci, a v roce 1992 se stal členem izraelského tanečního souboru Kibbutz Dance Contemporary Company Izrael, kam je v současné době zván jako pedagog. V roce 1994 mu nabídl angažmá umělecký šéf baletního souboru Národního divadla v Mannheimu Philippe Talard. Hostoval v Evropě i zámoří, účastnil se festivalů v USA, Austrálii, Číně, Taiwanu a Japonsku.
V roce 1995 absolvoval studium choreografie na bratislavské VŠMU a začal se intenzivně věnovat pedagogické a choreografické činnosti. Od roku 1996 byl šéfem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vytvořil desítky baletních inscenací (Coppélia, Bílé sny, The Beatles, The Doors, Dvořák – Requiem, Romeo a Julie, Labutí jezero, Sněhurka a sedm trpaslíků, Spor aneb Dotyky a spojení, Zázrak v tichu – s Philippem Talardem a Ericem Trottierem – ad.). Působí také jako lektor na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Spolupracoval s operním souborem NDM (mj. Oberon, Němá z Portici, Dvě vdovy, Kníže Igor, Rigoletto, Divadlo za bránou, Jeji pastorkyňa, Manon Lescaut, La rondine, Život prostopášníka, La Wally, Hamlet ad.); spolupracoval a spolupracuje i s činoherním (Moliére, Amadeus) a operetním souborem NDM (Kat a blázen, Zvoník u Matky Boží). Jako host vytvořil choreografii pro operu Mefistofeles ve Státní Opeře Praha. Věnuje se teoreticko-vzdělávací činnosti v oboru současného tance a je zván do odborných porot mezinárodních tanečních soutěží a festivalů. Je členem mezinárodní poroty prestižního udílení cen Balet Dance Forum Monaco, které uděluje ceny za nejlepší taneční výkony, dále nejlepším tanečním souborům, nejlepším choreografům a za dlouhodobou činnost v oboru tanec, balet. Významná je jeho pedagogická a choreografická spolupráce s vozíčkáři – klienty Múzické školy v Ostravě-Mariánských Horách a O.S. Bílá hulubice. Také založil nezávislý taneční soubor Houby balet.
Od roku 2014 opustil pozici šéfa baletu a byl baletním mistrem a choreografem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského.
V březnu 2016 nastoupil na pozici baletního mistra Pražského komorního baletu a byl pověřen vedením uměleckého souboru.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook