Když se sólistka Pražského komorního baletu Bára Müllerová před pár týdny vrátila z Jižní Koreje, tak si žádné suvenýry v moderním interiéru pronajatého bytu – v Praze Libni – ani tentokrát nevystavila. Ostatně na cestách, zkouškách a na představeních je tak často, že si do bytu chodí hlavně odpočinout (i od tance) a přespat. Zrcadla na stěnách tu mají opravdu jen dekorativní a praktický význam. Tancem sice žije, ale doma je doma. Navíc si tento nový podnájem zařídila výhradně podle sebe. A jak s milým úsměvem a lehkou nadsázkou dodává: „Tatínkovi – vyznavači pravých úhlů – tak trochu navzdory. Takže i zrcadla tu jsou oblých tvarů, bez rohů.“
NA VLASTNÍCH NOHOU
„Za poslední dva roky jsme toho s Pražským komorním baletem (PKB) procestovali hodně – byli jsme v Maďarsku, Turecku, Japonsku, Koreji a samozřejmě na Slovensku,“ vyjmenovává profesní zážitky třiadvacetiletá absolventka Tanečního centra Praha (TCP) – konzervatoře v Braníku s tím, že v bytě si předměty nehromadí i proto, že od mala byla doma vedena k jednoduchosti. „Tatínek je technik, ale vždycky ho to táhlo k designu, minimalismu a kontrastu černé i bílé. Tak to tu mám také, podobně jako u našich doma, ale moje rebelie obnáší kulaté tvary – třeba stolky – a oblé tvary. Bydlím tady už skoro rok ráda. Pravda, často sem přicházím až v podvečer.“
Z TĚLOCVIČNY DO DIVADLA
Tanečnice Bára přišla do Prahy z rodného Litvínova ve třinácti letech a ráda vzpomíná i na studentské časy, kdy bydlela se spolužačkami ve školním internátě – v přestavěném rodinném domě bývalého baletního sólisty a člena vedení školy. Tam se moderním tancem naplno společně žilo. Současný dvoupokojový byt s prostornou předsíní a pohodlnou koupelnou je milou oázou soukromí a klidu.
„Jako malá holka jsem si vůbec nemyslela, že bych se jednou mohla tancem živit. Pocházím ze sportovní rodiny. Bratr Marek je reprezentant v alpském lyžování a rodiče nás ke sportu vedli odmalinka. Od tří let jsem chodila i do ZUŠ Litvínov na taneční obor, poté mě kamarádka zlanařila ke sportovní gymnastice. Byla jsem na republikové úrovni, když mi hlava nad náročnějšími prvky začala stávkovat. A to už byla chvíle, kdy mě zlákala vidina taneční konzervatoře jako spojení všech mých zálib. Taneční soutěž se ZUŠ Litvínov konaná v Lounech rozhodla – v porotě byl Pražský komorní balet. Všimli si mě a nabídli studium na TCP. To už s mým odchodem do Prahy souhlasila i mamka,“ usmívá se současná sólistka PKB, pokračujícího v odkazu legendárního Mistra Pavla Šmoka. Vydala se dobrou cestou! V souboru začíná už pátou sezonu. Spolupracuje na inscenacích s Petrem Zuskou i Jiřím Bubeníčkem a dalšími věhlasnými osobnostmi moderního baletu.
NA CESTĚ I NA SILNICI K ÚSPĚCHŮM
Představení La Strada, které mělo premiéru ve Vinohradském divadle v březnu 2024, vytvořil pro PKB Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru. Strhující příběh o lásce a krutosti z cirkusového prostředí podle stejnojmenného filmu Federica Felliniho je v podání PKB nevšedním zážitkem. „Měla jsem tu čest ztvárnit v představení hlavní ženskou postavu. Role Gelsominy je plná různých emocí, ale i – především ke konci příběhu – bolesti, zranitelnosti a odevzdanosti osudu… S pocity postavy mi pomohla má životní situace, kterou jsem si zrovna při nastudování role procházela. Možná i díky tomu jsem za roli Gelsominy získala nominaci na Cenu Thálie,“ ohlíží se Bára Müllerová.
ZAŘIZOVÁNÍ POMOCÍ INTERNETU
Rodačku z Litvínova cestování ze stávajícího domova do baletních sálů v bývalém branickém pivovaru (ostatně také zajímavý prostor) až tak nezatěžuje. Když si po dvouměsíčním hledání v inzerátech našla tento byt, rozhodla se na první dobrou. „Byt je po celkové rekonstrukci, po které jsem první nájemník. Kuchyňská linka i koupelna tu byly, ale vše ostatní jsem si už zařizovala sama. Většinu věcí jsem si nakoupila přes internet – baví mě vybírání a sledování trendů v designu z pohodlí domova. Když mám jednou za čas volný víkend, ráda jezdím relaxovat k rodičům. Když mi bylo deset, tak jsme se z bytu přestěhovali do domu. Ráda si tam užívám přírodu – kolo, plavání, lyže. Žádné omezující smlouvy v tomto ohledu nemáme. Kondici v baletu potřebujeme. Už teď, s každou novou sezonou cítím, že se musím rozcvičovat více než dříve,“ dodává s nepřehlédnutelným úsměvem (hodným filmového plátna) Bára.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook