Ministryně kultury Alena Hanáková včera oznámila jména letošních držitelů Státní ceny za literaturu, Státní ceny za překladatelské dílo a Cen Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury.
Ceny se udělují dle nařízení vlády č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury, ve znění nařízení vlády č. 98/2006 Sb. a nařízení vlády č. 126/2009 Sb. Návrhy na udělení ceny mohou předkládat odborné instituce, občanská sdružení, jiné neziskové a zájmové organizace, fyzické osoby působící v daném oboru a orgány státní správy a samosprávy. Písemné návrhy zasílají navrhovatelé Ministerstvu kultury do 31. května roku udělení ocenění. Pro kvalifikované posuzování návrhů na udělení jednotlivých cen jmenuje ministr kultury své poradní orgány – poroty v daných oborech.
Předsedou poroty Státní ceny za literaturu je pan Josef Chuchma, předsedou poroty Státní ceny za překladatelské dílo je pan Libor Dvořák, místopředsedou poroty pro Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla je pan Zdeněk Prokeš, předsedkyní poroty pro Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby je paní Ingeborg Radok Žádná, předsedou poroty pro Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění je pan Vít Havránek a místopředsedou poroty pro Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury je pan Jan Vrana.
Státní ceny pro rok 2012
Státní cena za literaturu se uděluje od roku 1995. Je určena k ohodnocení buď významného původního díla české literatury, nebo dosavadní literární tvorby.
Pro rok 2012 se státní cena za literaturu uděluje Ivanu Wernischovi za dosavadní dílo.
Ivan Wernisch patří ke klasikům české poezie. Básně (a drobné prózy)kontinuálně píše a publikuje od konce 50. let. Významnou stopu zanechal též jako překladatel (zejména z německého jazyka) a editor (viz čtyři antologie z díla „zapomenutých, opomíjených a opovrhovaných“ českých autorů od počátků národního obrození po rok 1948). Narodil se 18. června 1942 v Praze, vystudoval Vyšší průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech a poté vystřídal řadu zaměstnání (např. betonář vyhnívacích nádrží na Trojském ostrově, uklízeč na petřínské hvězdárně, dělník u chemické injektáže na stavbě metra, strážný a noční hlídač mj. v autoparku v Praze – Jižním Městě a ve skladu nábytku v Ďáblicích). Po roce 1990 pracoval v redakci Literárních novin, od roku 1999 je zaměstnancem pražského antikvariátu Ztichlá klika.
Debutoval v roce 1961 sbírkou Kam letí nebe, v roce 2010 publikoval třísvazkový výbor z díla Příběh dešťové kapky. Je mistrem libovolného žánru i stylu, nejčastěji navazuje na poetiku expresionismu a dada.
Státní cena za překladatelské dílo je určena k ohodnocení buď významného literárního překladu z cizího jazyka do češtiny, nebo za dosavadní činnost v oblasti překladu literárních děl. Cena se uděluje od roku 1995.
Pro rok 2012 se Státní cena za překladatelské dílo uděluje Vladimíru Mikešovi za celoživotní dílo.
Vladimír Mikeš je významný český romanista, překladatel a esejista; věnuje se rovněž vlastní beletristické tvorbě (zejména dramatu a próze). Překládá ze španělské, francouzské a italské literatury napříč dobami i žánry. Do jeho bibliografie, čítající na sto položek, patří Moliere, M. de Cervantes, J. Racine, F. G. Lorca, ale i O. Paz, I. Calvino, P. P. Pasolini, J. Cocteau, J. Prévert nebo E. Ionesco. V roce 2009 vyšlo jeho překladatelské opus magnum: Dantova Božská komedie. Narodil se 11. srpna 1927 v Chocni, vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1954 je ve svobodném povolání. Od roku 1992 vyučuje na pražské DAMU, kde získal v roce 1999 profesuru. „Já Danta cítím jako básníka ‚současného‘, dokonce má naší době víc co povědět než leckterý básník dnešní. Žijeme v novém politickém barbarství,“ říká ke svému překladu Božské komedie.
Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury
Ceny Ministerstva kultury se udělují od roku 2003. Udělením cen Ministerstvo hodnotí výjimečné umělecké tvůrčí nebo interpretační počiny nebo oceňuje dlouhodobé umělecké zásluhy v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury. Cena se uděluje fyzické nebo právnické osobě. Nositelem ceny se může stát fyzická osoba nebo právnická osoba (například umělecký soubor či umělecká instituce).
Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla pro rok 2012 uděluje ministryně kultury Pavlu Šmokovi za celoživotní umělecké zásluhy v rozvoji tanečního a divadelního umění v České republice a propagaci české hudby a tanečního umění ve světě.
Pavel Šmok ovlivnil zásadně vývoj českého tanečního umění druhé poloviny 20. století – jako tanečník, choreograf, režisér i pedagog.
Narodil se 22. října 1927 ve slovenské Levoči. Působil krátce jako herec, spolupracoval s E. F. Burianem. Postupně se jeho zájem přesunul k tanci (absolvoval taneční oddělení pražské konzervatoře) a následně k choreografii. Prošel divadly v Plzni, v Ústí nad Labem nebo v Ostravě, v 60. letech začal spolupracovat s televizí a působit rovněž v zahraničí. V roce 1964 založil s Lubošem Ogounem a Vladimírem Vašutem progresivní Balet Praha (na jehož aktivity navázal v roce 1975 dodnes fungující Pražský komorní balet). Od roku 1990 vyučoval choreografii na katedře tance Akademie múzických umění v Praze, kde získal profesuru. „Pavel Šmok dokázal vytvářet choreografii nejen jako svébytný umělecký fenomén, ale prokazoval smysl i pro ,užitkové‘ fungování tance jako součásti syntetizujících divadelních a jiných žánrů, např. při práci v televizi,“ uvádí Dorota Gremlicová v Českém hudebním slovníku.
Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby pro rok 2012 uděluje ministryně kultury Zuzaně Růžičkové za celoživotní přínos české hudbě v rovině umělecké i pedagogické a její prezentaci v zahraničí.
Zuzana Růžičková je česká klavíristka, cembalistka a pedagožka světového významu. Její interpretační záběr sahá od barokní hudby, zejména J. S. Bacha a H. Purcella, po současné české skladatele, jako I. Hurník, J. Klusák nebo Viktor Kalabis, který byl jejím manželem.
Narodila se 14. ledna 1927 v Plzni. Po válce vystudovala klavír na pražské AMU. Následně působila tamtéž jako lektorka, v roce 1968 se habilitovala jako docentka. V letech 1968–1989 vyučovala hru na cembalo a interpretaci barokní hudby na HAMU v Praze a VŠMU v Bratislavě; v roce 1990 získala profesuru. K jejím žákům patří Christopher Hogwood, Giedré Lukšaité-Mrázková nebo Jaroslav Tůma. Koncertní kariéru zahájila na sklonku 40. let jako klavíristka, později se zaměřila na cembalo. Vystupovala na nejprestižnějších světových pódiích. Za svou uměleckou a pedagogickou práci obdržela řadu ocenění v České republice i v zahraničí. Je také nositelkou mnoha cen za svou nahrávací činnost. Její mateřská instituce AMU jí udělila v roce 2011 titul Doctor honoris causa.
Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění pro rok 2012 uděluje ministryně kultury Petru Wittlichovi za dlouhodobou teoretickou a pedagogickou činnost v oblasti dějin výtvarného umění.
Petr Wittlich je historik umění a vysokoškolský pedagog, přední znalec české secese, celoživotně spjatý s pražskou Katedrou dějin umění (dnes Ústav pro dějiny umění) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Narodil se 23. května 1932 v Českých Budějovicích. V Praze absolvoval dějiny umění, na katedře dále působil jako odborný asistent; v roce 1992 získal profesuru. Přednášel rovněž na univerzitách v Montpellier a v Paříži. Napsal monografie J. Lipchitze (1966), E. Muncha (1985), J. Preislera (1988) nebo J. Štursy (2008), dále publikoval úspěšné tituly, jako České sochařství ve 20. století (1890–1945) (1978), Česká secese (1982), Sochařství české secese (2000) a Secesní Prahou – podoby stylu (2005), z nichž některé byly přeloženy do světových jazyků.
„Mým skutečným vzorem byl […] Max Dvořák, jehož přednášky Italské umění od renesance k baroku v překladu Jana Krofty jsem získal už jako sedmnáctiletý jinoch a dodnes je chovám jako vzácný poklad,“ řekl v rozhovoru ke svým osmdesátinám.
Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury pro rok 2012 uděluje ministryně kultury Emilu Přikrylovi za dlouhodobé umělecké a pedagogické zásluhy v oblasti architektury.
Emil Přikryl je významným českým architektem a pedagogem. Jeho kolega Mirko Baum o něm v knize Emil Přikryl a jeho škola (2010) napsal: „Myslím, že náplní architektova života není postavit toho co nejvíce, avšak to, co postaví, postavit dobře. Emilovo dílo není velké počtem, ale kvalitou, která mu již dnes zajišťuje nesporné místo na Parnasu české architektury, místo mezi takovými velikány, jako byli Jan Kotěra či Jaroslav Fragner […].
Narodil se 28. prosince 1945 v Bílovci. V Praze absolvoval Fakultu architektury na Českém vysokém učení technickém (1968) a Školu architektury AVU (1972). Od roku 1969 byl členem Školky SIALu pod vedením Karla Hubáčka. V roce 1990 SIAL opustil a vrátil se na AVU, kde působí jako profesor dodnes.
Mezi jeho nejznámější realizace patří rodinný dům Věry Chytilové v pražské Troje, českolipské Nákupní středisko Uran, sociální bytový dům IBA v berlínské čtvrti Kreuzberg (s J. Eislerem a J. Suchomelem) nebo rekonstrukce Galerie Benedikta Rejta v Lounech. V roce 2010 byl vyznamenán Poctou České komory architektů.
Slavnostní předání všech udělených cen proběhne 24. 10. 2012 v Národním divadle od 19:00. Záznam večera uvede Česká televize téhož dne od 21:00 na programu ČT2.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook