Petra Zusku čeká o víkendu premiéra představení Listy důvěrné v Divadle na Vinohradech. Jako choreograf má největší obavy z úrazů tanečníků.
Už v neděli se uskuteční premiéra nového projektu pro Pražský komorní balet, dílo s názvem Listy důvěrné v Divadle na Vinohradech. Choreografii připravil Petr Zuska. I když žil několik let v zahraničí a spolupracoval se soubory po celém světě, vždy se rád vrací do Prahy.
„Líbí se mi dostatek restaurací, kaváren a divadel – to není všude ve světě běžné. Praha má navíc jakousi magickou energii,“ říká Petr Zuska.
* Herci se před premiérou obávají třeba výpadku textu, co straší vás?
V těchto dnech se jen modlím, aby se žádnému z tanečníků nic nestalo. V minulých týdnech bylo pár úrazů. V rámci omezeného počtu interpretů Pražského komorního baletu neexistují prakticky žádné alternace, takže jakýkoli „výpadek“ jen jednoho tanečníka by mohl znamenat kruciální problém. Věřím však, že tato krize je už za námi. „Výpadky“ pohybové paměti tanečníků mne nestraší. Mají to dobře nazkoušené a navíc všichni znají staré baletní pořekadlo: Když nevím, tak se točím.
* V čem se liší práce s nezávislým souborem od té v kamenném divadle?
Je to úplně jiná práce v mnoha ohledech. S Baletem Národního divadla jsem jako jeho umělecký šéf pracoval kontinuálně patnáct let. Soubor měl 80 tanečníků, sedm asistentů choreografie, baletníchmistrů, kompletní administrativní a technický servis. Mnozí tanečníci se mnou pracovali na deseti či i více inscenacích. To samozřejmě není v nezávislém souboru možné. S Pražským komorním baletemdělám v průběhu několika posledních let už čtvrtou produkci. Je to soubor vysokých profesionálních a uměleckých kvalit a kromě toho i fajn lidí.
* Kolik choreografií už jste vytvořil a kterou považujete za svůj největší úspěch?
Je jich už celkem asi šedesát. Na tu druhou podotázku je velmi těžké odpovědět. Hraje v tom roli několik faktorů. Choreograf (režisér) zpravidla považuje za nejlepší to, co vytvořil naposledy. Je to pro něj v tu chvíli nejaktuálnější a nejautentičtější. Další problém je srovnávat neporovnatelné. Uvedu příklad. V roce 2021 jsem měl dvě celovečerní premiéry. Autorskou inscenaci s herci Dejvickéhodivadla a nové Labutí jezero s estonským baletem. Chápete – dva naprosto rozdílné světy. Z obou děl mám velice dobrý pocit, ale jde to vůbec porovnávat? Ale abych Vám alespoň trochu vyhověl, tak snad mohu uvést dva reprezentanty těch top věcí. V roce 2007 jsem udělal celovečerní taneční divadlo s názvem Brel / Vysockij / Kryl – Sólo pro tři a o deset let později takovou, do jisté míry, obdobu s názvem Sólo pro nás dva, kde jsem spojil česko-polské zpívající básníky Beatu Bocek a Jarka Nohavicu. Nemohu říct, že tato dvě díla jsou ta nejlepší, ale obě jsou dost výlučná a obě byla naprostým diváckým kasaštykem u nás i v zahraničí.
* Jako tanečník jste vystupoval na pódiích v celém světě, na které vystoupení nikdy nezapomenete a proč?
To je podobné, jako s těmi představeními, je jich mnoho. Ale zážitkem pro mne bylo jistě vystoupení se světovou hvězdou, primabalerínou Dianou Višněvou na jevišti Mariinského divadla v Petrohradě, nebo naopak, jedno z mých prvních představení v Národním divadle, na začátku devadesátých let, kdy jsem v pohádce Zlatovláska tančil žabáka, který se promění v prince. Po mém náročném skokovém sólu jsem měl obrovskou radost, že se mi to povedlo a ještě jsem si tam něco přidal. Bohužel to již tančil se Zlatovláskou princ. No, proměna se úplně nevyvedla.
* Celý váš život je spojený s Prahou, co na ní máte rád?
Prahu mám rád velmi a řekl bych i zčásti právě proto, že jsem strávil několik let v Německu a v Kanadě. Až po návratu mi došlo, jaké je to nádherné město. Mám rád Staré Město, Malou Stranu, Hrad, Stromovku, Letenské sady, nábřeží Vltavy. Líbí se mi dostatek restaurací, kaváren a divadel – to není všude ve světě běžné. Praha má navíc jakousi magickou energii, kterou lze cítit, ale která není vždy jen pozitivní. A hlavně, jsem tu doma.
* Na jaká místa v Praze se rád vracíte a proč?
Občas se vracím do Dejvic, do části okolo Hanspaulky. Tato lokalita je totiž spjata s mým dětstvím. Bydlel jsem tam s rodiči, chodil do školky a do školy, hrál s klukama fotbal. Jen tak se procházím po starých místech, z nichž některá se za tu dobu dost proměnila, a propadám se v čase.
* Chodíte i ve svém volném čase za kulturou? Jaký typ kultury je pro vás relax?
Přiznám se, že relax je spíš plavání a sauna nebo výlet s mými dětmi nebo dovolená a moře. Ale za kulturou občas pochopitelně vyrazím a samozřejmě nejčastěji na nějaké divadlo. Jsem rád, když vidím nějakou dobrou inscenaci a načerpám novou inspiraci.
* Co vás v brzké době čeká v pracovním a osobním životě, co vám dělá radost?
Brzy budu dělat Prokofjevovu Popelku, kterou si u mne objednal Balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Na to se těším, ten soubor už dobře znám, bude to již má třetí inscenace s nimi. Co mne čeká v osobním životě, netuším, ale doufám, že něco hezkého. Radost by mi bezpochyby udělalo to, abychom já, má rodina a přátelé byli zdraví a aby se nám dařilo, a všem lidem bych rád popřál, aby se náš, v posledních dvou letech extrémně z kloubů vymknutý svět navrátil k racionalitě, selskému rozumu a k úctě a respektu ke svobodě každého z nás. To by byla fakt nádhera.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook