Nový program Pražského komorního baletu s názvem Mraky důvěrné spojuje choreografie Jiřího Pokorného a Petra Zusky. Zatímco Pokorného Černý mraky nepláčou měly premiéru v roce 2013 v souboru DekkaDancers, Zuskovy Listy důvěrné jsou novinkou.
Jen o týden dříve představil Jiří Pokorný v Ostravě výbornou, detailně propracovanou Carmen, svůj vůbec první celovečerní dějový balet. Oproti tomu Černý mraky nepláčou jsou kratším dílem, které rozvíjí jeden základní nápad: práci s obličejovou maskou, kterou mají tanečníci na zadní části hlavy, zatímco obličej je ukrytý pod černou látkou. Většinou se tančí s maskou k hledišti neboli zády k publiku. To přináší zajímavý tělesný vjem, protože klouby, dlaně nebo chodidla pohyb zvláštně limitují a vzbuzují dojem jeho loutkovitosti. S tímto principem Pokorný dále pracuje. Někteří tanečníci postupně odkládají masky a ukazují svou pravou tvář. V duetech a jiných formacích vzniká zajímavá konfrontace postav tančících přirozeně čelem k publiku a těch, které tančí s maskou. V choreografii najdeme pro Pokorného typickou práci se skupinou jako velkým, vzájemně propojeným pohyblivým útvarem. Temnou atmosféru díla podporuje scénické řešení s objektem sestaveným z černých deštníků, který vzbuzuje dojem velkého mračna. Srovnání pražské a ostravské premiéry ukazuje, kde byl Jiří Pokorný jako choreograf před devíti lety a kam dorostl v současnosti.
Druhá polovina programu patří rezidenčnímu choreografovi souboru Petru Zuskovi. Volbou Janáčkova Smyčcového kvartetu č. 2 Listy důvěrné přímo odkazuje k Pavlu Šmokovi, který roztančil stejnou skladbu před více než padesáti lety pro Balet Praha, tedy předchůdce Pražského komorního baletu. Tato jedna z nejlepších prací ze Šmokova raného období sleduje prostřednictvím duetu symbolický oblouk života, je prosycená obsahem, plná emocí a výborně charakterizovaných vztahů. Zuska zvolil opačný přístup. Vnímá hudbu jako podklad pro abstraktní pohybový tok, v němž se odrážejí jak výrazné rytmické změny, tak měkce odstíněné nálady. Na jeho práci je vidět detailní promyšlení struktury díla; schopnost podrobně analyzovat s až matematickou přesností hudební podklad. Až je té snahy vytančit každou notu přespříliš. Zatímco Šmok šel ve vyjádření hudby po síle hereckého výrazu a hojně pracoval s významotvorným zpomalením či zastavením, aby mohly doznít emoce, Zuska se snaží držet bryskního rytmu, rozmachuje se více do prostoru, vede tanečníky ke skokům; pracuje s rychlými změnami. Vjem lehkosti, snahy odpoutat se od podlahy podporují také světlé vzdušné kostýmy Pavla Knolleho. Listy důvěrné tak tvoří zajímavý kontrast k Pokorného choreografii, v níž se naopak pracuje blíže k podlaze a vizuálnímu vjemu dominuje černá.
Vyznění Listů důvěrných pomáhá přítomnost Zemlinského kvarteta v pozadí scény. Nástup hudebníků se dokonce odehrává v minimalistické pohybové stylizaci. Škoda jen nepříliš dobrého ozvučení.
Částečně obměněný Pražský komorní balet byl trochu nevyrovnaný, ale profilují se v něm zajímavé osobnosti. Příkladem budiž v Listech důvěrných Albert Kaše.
Program Mraky důvěrné připomíná to dobré z tradic Pražského komorního baletu. Spojuje dvě sice nijak průlomová, ale kvalitní díla a potvrzuje, že svou uměleckou vizí a způsobem fungování je nepominutelným solitérem, bez něhož by česká baletní a taneční mapa nebyla úplná.
Pražský komorní balet – Mraky důvěrné. (Černý mraky nepláčou – choreografie Jiří Pokorný, hudba Yukari Sawaki, scéna a kostýmy Jan Nečas, světelný design Loes Schakenbos; Listy důvěrné – choreografie, scéna a světelný design Petr Zuska, hudba Leoš Janáček, kostýmy Pavel Knolle). Premiéra 22. května 2022 v Divadle na Vinohradech.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook