Scéna.cz: Igor Františák: Klarinet má téměř neomezené výrazové a technické možnosti

Na dvou netradičních večerech, které uvede 8. a 9. září 2020 Pražský komorní balet v Českém muzeu hudby, se coby speciální host představí přední český klarinetista Igor Františák. Spolu se Zemlinského kvartetem zahraje transkripci klavírní skladby Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku na kterou sólisté Pražského komorního baletu zatančí působivou choreografii Pavla Šmoka. Nejen tento mimořádný večer jsme s vynikajícím hudebníkem, který je mimochodem také vysokoškolským pedagogem a ředitelem Svatováclavského hudebního festivalu, v našem korespondenčním rozhovoru probrali.

• Pane Františáku, hrajete nejen na klarinet, ale i na chalumeau, basetový roh a různé dobové dřevěné dechové nástroje. To asi zabere hodně času. Chtěl jste být instrumentalistou už odmalička?
  Ano, od první třídy jsem věděl, že muzika je mou životní cestou. A jsem rád, že po ní stále jdu. Právě nyní natáčíme se souborem historických basetových rohů Lotz Trio Mozartovské CD.
• Mají vaše nástroje někdy tendenci vás neposlouchat?
  V případě historických nástrojů v podstatě stále. Tyto „staré“ nástroje jsou mimořádně citlivé na jakoukoliv změnu klimatických podmínek a občas je to skutečný oříšek. S moderními klarinety se něco podobného téměř vůbec neděje, takže se nemáme na co vymlouvat!
• V jakém typu skladby je klarinet výjimečný a dostane příležitost vyniknout?
  V celé řadě. Klarinet je neuvěřitelně flexibilní hudební nástroj, který lze využít nejen v hudbě vážné, ale také ve folkloru, jazzu, dechové hudbě či klezmeru. Pokud jde o výjimečné klarinetové kompozice, namátkou mohu jmenovat Mozartův klarinetový kvintet a koncert, všechna komorní díla Johannese Brahmse, Messiaenův Kvartet na konec času či Debussyho Rapsodii. Na klarinetu je úžasná především jeho široká paleta nejrůznějších barev, velké dynamické i tónové rozpětí a celá řada moderních technik, které se využívají především v hudbě dvacátého století. Se Zemlinského kvartetem nyní budeme hrát úžasnou transkripci původně klavírní skladby Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku, ve které se všechny tyto přednosti objevují.
• Jaká je vlastně role klarinetu v symfonickém orchestru, myslím zvukomalebně?
  Jak jsem uváděl výše, právě klarinet má téměř neomezené výrazové a technické možnosti. Proto ho s oblibou využívali skladatelé všech stylových období a přiřazovali mu roli jak lyrickou – zpěvnou, tak i kontrastně virtuózní či dramatickou. Klarinet je však specifický především svým zvukem. Jako jediný dechový nástroj nepřefukuje do oktávy, ale do duodecimy. Tím je poměr alikvótních tónu tolik odlišný od jiných nástrojů. Toto bylo pravděpodobně zásadním důvodem, proč se v období klasicismu (v Mannheimu) začal tak hojně objevovat v symfoniích klasicistních mistrů. Z mého pohledu se my klarinetisté můžeme pyšnit celou řadou nádherných orchestrálních sól, mezi které rozhodně patří symfonie Beethovena, Schuberta, Brahmse, Čajkovského, Dvořáka či skladby autorů dvacátého století, jakými byli Šostakovič nebo Bartók. A to jsem nejmenoval celou řadu úžasných sól v operách Verdiho a Pucciniho.
• Prozradíte něco víc o společném zářijovém projektu se Zemlinského kvartetem a Pražským komorním baletem?
  V rámci chystaného večera zahrajeme transkripci klavírní skladby Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku pro klarinet a smyčcové trio, jejíž premiéru jsem uvedl zhruba před třemi lety právě se členy Zemlinského kvarteta. A před dvěma roky jsme společně s Pražským komorním baletem uvedli tuto nesmírně působivou verzi na Svatováclavském hudebním festivalu v kostele sv. Václava v Ostravě, kdy provedení zaznamenala Česká televize. Byl to pro mě skutečný zážitek, neboť se propojila geniální Janáčkova hudba společně s dramatickým tancem Pražského komorního baletu a působivou choreografií Pavla Šmoka. Jsem si jist, že se návštěvníkům tohoto představení bude tento netradiční projekt líbit stejně jako nám interpretům.
• Působíte stále jako vysokoškolský pedagog, že? Kde? Naplňuje vás i tato práce?
  Už téměř dvacet let vyučuji hru na klarinet a komorní hru na Fakultě umění Ostravské univerzity, kdy mi postupně předával své zkušenosti můj „největší“ pedagog doc. Valter Vítek, kterého si nesmírně vážím a to nejen jako skvělého muzikanta, vynikajícího klarinetisty a pedagoga, ale především jako člověka s velkým „Č“.
  Svou pedagogickou činnost nemůžu nazývat prací, protože je to proces, který mě mimořádně naplňuje a zároveň inspiruje. Je to pro mě poslání a velká radost. Navíc máme v Ostravě skvělou klarinetovou třídu plnou zahraničních studentů, kteří k nám každoročně přijíždějí studovat.
• V jaké situaci vás zastihla koronavirová krize? Jak dopadla na vaši profesi?
  Tato otázka bohužel přichází stále častěji a příliš pozitivní odpověď na ní nemám. Jako klarinetista jsem přišel o celou řadu prestižních koncertů a také členství v porotě Pražského jara. Popisovat, jak těžké je udržet si morálku a systematicky cvičit a připravovat se na vystoupení, které se navíc každým dnem ruší, je asi zbytečné! Za nejhorší však považuji tu hroznou nejistotu z budoucnosti. A to ať tu relativně blízkou (podzim a zimu 2020), tak především čas, který nás čeká po uvolnění restrikci a snad návratu k „normálnímu“ stavu. Umění se podle mého názoru opět dostalo na chvost všeho dění a „zrůdné“ výroky, že kultura je jen nadstavbou běžného života a podstatné jsou především ekonomické ukazatele, se mi skutečně příčí. Vedle toho, že jsem muzikantem, tak jsem zároveň dramaturgem a ředitelem Svatováclavského hudebního festivalu a právě prostřednictvím těchto aktivit se snažím již přes sedmnáct let měnit tyto „nemocné“ názory a přivádět špičkovou hudbu i do těch nejzapadlejších koutů celého Moravskoslezského kraje, jehož jsem patriotem.
  Držíme vám v tom palce a děkujeme za rozhovor!

« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook