Scena.cz: Ladislava Jandová: Byli jsme nuceni učinit kroky vedoucí k pozastavení činnosti souboru…

Pražský komorní balet, největší nezávislé profesionální taneční těleso u nás, které založil v roce 1975 legendární choreograf  Pavel Šmok, zaujímá význačné místo v českém umění. I přesto, že podmínky pro existenci souboru byly vždy na samém okraji udržitelnosti, dařilo se PKB po celých třiačtyřicet let překonávat všechny materiální nedostatky. Nyní je však díky dlouhodobému podfinancování další existence souboru ohrožena a vše nasvědčuje tomu, že bez podpory Ministerstva kultury a Magistrátu hl. m. Prahy bude vedení ke 31. březnu 2019 nuceno ukončit jeho činnost. Na detaily jsme se ptali osoby nejpovolanější, dlouholeté ředitelky PKB, paní Ladislavy Jandové.

• Přiblížila byste, prosím, konkrétněji, s jakými problémy v tuto chvíli soubor bojuje? 
  Pražský komorní balet dlouhodobě bojuje s nedostatkem finančních zdrojů na umělecké honoráře a základní provoz souboru. PKB je jediným nezávislým tanečním souborem, který nabízí stálá angažmá tanečníkům, absolventům, pedagogům a baletním mistrům v ČR a pracuje kontinuálně, což znamená, že tanečníci denně trénují, zkouší, připravují se na představení, nové premiéry, účastní se workshopů s významnými pedagogy, choreografy, apod. Bohužel soubor stále nemá adekvátní a tolik potřebné zázemí – taneční sál s přilehlými šatnami a sprchami, skladem na kostýmy, dekorace či rekvizity a několika menšími kancelářemi. V současné době si pronajímáme taneční sál v Národním domě na Vinohradech, kde jsme však velmi časově limitováni a nemůžeme například zkoušet dvoufázově, především v době studování nových premiér. Každoročně na tuto katastrofální finanční situaci upozorňujeme jak vedení Ministerstva kultury, tak představitele Hlavního města Prahy. Pražský komorní balet již nadále nemůže fungovat, jako tomu bylo dosud. Soubor je zapotřebí umělecky a provozně stabilizovat, mít možnost minimálně dvouletého plánování dramaturgie jako je to zcela běžné v kamenných divadlech v České republice nebo ve všech profesionálních tělesech v zahraničí. Ministerstvo kultury a Magistrát hl.m.Prahy pravidelně argumentují tím, že PKB podporují v rámci stávajících dotačních programů. Jde však o částky, které jsou na celoroční provoz souboru naprosto nedostačující. Veřejné zdroje v rámci ročního rozpočtu vystačí na denní provoz souboru maximálně na tři měsíce.
• Jaký postoj k další umělecké činnosti PKB Ministerstvo kultury aktuálně zaujímá? Snaží se najít nějaké systémové řešení, které by vyřešilo neustálý nedostatek finančních prostředků na každodenní činnost souboru? 
  Bohužel nemohu vůbec říci, zda vedení Ministerstva kultury aktuálně zaujímá k umělecké činnosti Pražského komorního baletu nějaký postoj. Současné vedení ministerstva práci Pražského komorního baletu vůbec nezná, tudíž je velmi těžké obhajovat existenci souboru před politiky, kteří o živém umění nemají mnoho znalostí a absolutně mu nerozumí. Ministerstvo kultury nám v průběhu letošního roku přislíbilo navýšení dotace na činnost v rámci dotačního Programu na podporu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. Akutní nedostatek finančních prostředků řešíme s MK opět od začátku letošního roku. A co se týče hledání systémového řešení, které by konečně po více než jedenácti letech (kdy PKB opustil Státní operu Praha, kam byl ne právě šťastně přiřazen) vyřešilo nedostatek finančních prostředků, tak první řešení našel teprve jeden z posledních ministrů kultury pan Ilja Šmíd. Za jeho vlády vypadala situace velmi nadějně. Pan ministr navštívil naši poslední premiéru „Symbióza“ tvůrců Lukáše Timuláka a Jiřího Pokorného (oba jsou odchovanci světoznámého Nizozemského tanečního divadla a Jiřího Kyliána) a slíbil osobně celému souboru, že udělá maximum pro to, aby soubor zachránil. Bohužel byl nucen svoji pozici opustit v době, než se vhodný a dlouhodobý systém každoročního financování pro PKB podařilo najít. S původním příslibem bývalého ministra Šmída jsme každopádně vstoupili do nové sezony a čekali na definitivní řešení nového ministra pana Antonína Staňka. Nový ministr kultury pan Staněk však na snahu najít adekvátní řešení a stabilizovat jediný nezávislý taneční soubor v ČR bohužel nenavázal, a období neskutečné nejistoty a obav jen prodloužil. Nechal si od nás zpracovat několik písemných podkladů, pozval si k osobním schůzkám naše baletní mistry Lindu Svidró (pověřenou vedením souboru), Igora Vejsadu, ale také například choreografa Petra Zusku s tím, že se situací PKB bude intenzivně zabývat a hledat řešení. Věřili jsme tedy, že se konečně podaří plně profesionalizovat těleso, které nemělo nikdy na „růžích ustláno“, ba naopak. Bohužel se pan ministr Staněk na poslední chvíli rozhodl Pražský komorní balet nepodpořit. Informaci jsme se dozvěděli pouze telefonicky a to 30. listopadu, tedy skutečně jen pár týdnů před vánočními svátky. Protože nevíme, zdali nás MK v roce 2019 vůbec podpoří, byli jsme nuceni učinit kroky vedoucí k pozastavení činnosti souboru. Museli jsme ukončit pracovní poměr s našimi baletními mistry, neboť jim nemáme aktuálně co nabídnout, a tanečníkům jsme přislíbili garanci honorářů pouze do termínu 31. března 2019.
• To je nám opravdu líto, situace se zdá být vážná. V této souvislosti vznikla také petice na záchranu Pražského komorního baletu, že? Podepsalo ji hodně lidí? 
  Petici na záchranu PKB do této chvíle podepsalo téměř 10.000 lidí. Nadále se ozývá mnoho podporovatelů tanečního umění z celé republiky. Dostáváme vzkazy, jak nám lidé drží palce, jak obdivují naši vytrvalost fungovat v současných podmínkách, což nás samozřejmě velmi těší a dodává nám pozitivní energii. Je pro nás velmi důležité, že naši diváci, fanoušci, ale také lidé, kteří na balet často nechodí, obdivují tuto velmi náročnou profesi a podporují nás.
• Prý vás podpořila i regionální divadla, vedení souborů a další významné osobnosti v oblasti kultury? Můžete nějaké jmenovat? 
  Ano, bylo skvělé, kolik podporujících dopisů od význačných osobností jsme obdrželi. V další činnosti a smysluplnosti existence PKB nás podpořili například Jiří Kylián, většina šéfů baletních souborů regionálních divadel v ČR (Mário Radačovský, Lukáš Slavický, Alena Pešková, Lenka Dřímalová), ředitelé kamenných divadel z celé ČR, dále vedoucí Katedry tance HAMU doc. Václav Janeček, Vlastimil Harapes, předseda Herecké asociace Ondřej Kepka, prof. Ivanka Kubicová, a mnoho dalších. Všichni jmenovaní adresovali současnému panu ministrovi svoji žádost o podporu a záchranu Pražského komorního baletu, který je nejstarším nezávislým souborem v České republice. Všechny tyto dopisy byly osobně předány panu ministrovi Staňkovi s tím, že v nich najde patřičnou oporu nezávislého profesionálního tanečního umění, v tomto případě podporu Pražského komorního baletu, jehož zakladatelem byl dnes už legendární Pavel Šmok. Pan ministr zřejmě ale ani jeden z těchto dopisů nečetl, věřím, že by jinak nemohl tak jednoduše rozhodnout, že další existenci PKB nepodpoří. Myslím si, že nám velmi chybí výrazné osobnosti a představitelé kultury, kteří by byli schopni vidět skutečné potřeby českého umění, a kteří by nastavili základní podmínky pro uchování, udržitelný rozvoj a prezentaci české kultury po celém světě.
• A jak to vůbec u vás nyní vypadá s tanečníky, nastoupili k vám nějací noví i pro tuto sezónu, že ano? 
  Na jaře letošního roku se konal konkurz, v rámci kterého jsme přijali tři nové dívky a jednoho chlapce. Z dívek je to Tereza Kučerová, bývalá sólistka baletu Národního divadla a dvě absolventky tanečních konzervatoří – Iveta Krmelová, absolventka Tanečního centra Praha-konzervatoře a Tereza Straková, absolventka Taneční konzervatoře v Brně. Dále k nám nastoupil Michal Kováč, který působil v několika předchozích sezónách v baletu plzeňského divadla. V PKB je aktuálně 8 tanečníků, čtyři dívky a čtyři chlapci, soubor je vyvážený a všichni skvěle spolupracují. V souboru panuje výborná přátelská atmosféra, což je dáno i tím, že je to velmi komorní těleso, a tanečníci pracují na všech představeních a choreografiích společně.
• Už jste zmiňovala, že vás současný stav omezuje i v plánování další dramaturgie. Přiblížíte čtenářům do jaké míry? 
  Ano, jak jsem uvedla již v předchozí odpovědi, neznalost rozpočtu na další kalendářní rok, a to minimálně s ročním předstihem, výrazně zasahuje do plánování dramaturgie souboru. Bez dlouhodobého časového plánu není možné pozvat mimořádné choreografické osobnosti. A samozřejmě není možné domluvit jakékoliv finanční podmínky, neboť výsledky grantů jsou ve většině případů známy až v daném kalendářním roce, což je velmi pozdě! Celkové nastavení grantových systémů v ČR je z časového hlediska naprosto nevyhovující a neposkytuje podmínky pro plně profesionální činnost jakéhokoliv uměleckého tělesa.
• Jaký je v této chvíli váš aktuální repertoár? 
  Na repertoáru jsou choreografie především českých tvůrců současné taneční scény – Toma Rychetského, Lukáše Timuláka, Jiřího Pokorného (z Haagu) či Marka Svobodníka. V repertoáru jsou také zařazena nadčasová díla zakladatele souboru prof. Pavla Šmoka – aktuálně se jedná o choreografie Holoubek, Po zarostlém chodníčku (chor. Pavel Šmok společně s Kateřinou Dedkovou), Z mého života a Musica slovaca.
• Oslovili jste za současného stavu nějaké choreografy k další spolupráci? 
  Plánování nového repertoáru pro nás představuje vždy obrovské riziko, do jaké míry budeme schopni plnit smluvní závazky, pokud se předem – bez znalosti výsledků grantů – k nové spolupráci zavážeme. Oslovili jsme ale Petra Zusku, současného nejvýraznějšího českého choreografa a bývalého šéfa baletního souboru Národního divadla, a aktuálně jednáme o jeho nové celovečerní choreografii. Jsem velmi ráda, že naši nabídku více než před dvěma lety přijal. Otázkou však je, zdali se nyní bude moci uvedená spolupráce vůbec realizovat. Absolutně neznáme rozpočet na rok 2019 a vedení Ministerstva kultury nepřipravuje žádný systémový krok, jak souboru pomoci.

« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook