Scena.cz.: Lukáš Timulák: V nové choreografii se zaměřuji na člověka a prostor nebo prostředí, které ho obklopuje

Slovenský tanečník a choreograf Lukáš Timulák připravuje pro Pražský komorní balet choreografii, která bude v rámci večera nazvaného Symbióza ve světové premiéře uvedena v neděli 29. dubna 2018 od 19:00 hod v Divadle na Vinohradech. Talentovaný umělec, který před lety vzešel z ‚Kyliánovy líhně‘, se v nové choreografické práci zabývá prvky, které jsou v neustálé vzájemné závislosti a výměně, a které se neustále prolínají – přírodou, lidskými bytostmi a jejich životním prostorem. Odtud také název díla – ‚Prolínání‘. “Každým nádechem stvrzujeme svázanost s prostředím, které nás obklopuje,“ říká Timulák v anotaci své nové choreografie. „Proměňujeme jej, mísíme se s ním. Pohybem těla rozrážíme vzduch, odrážíme jej, ohříváme, vdechujeme a vydechujeme. Svým samotným bytím se podílíme na ustavičném pohybu a přetváření hmotného světa.”

• Lukáši, můžete mi prozradit něco víc o choreografii, kterou připravujete pro Pražský komorní balet? Bude to spíš dějový či abstraktní kus? 
  S Pražským komorním baletem spolupracuji poprvé a choreografii tvořím pro šest tanečníků souboru. Z mého pohledu, i když vyznívá dílo poněkud abstraktněji, stále je v něm stále určitý děj či linie, které se držím, a kterou chci komunikovat. V nové choreografii pro PKB se zaměřuji na člověka a prostor nebo prostředí, které ho obklopuje. Co z něho vstřebáváme a jak jsme jím vstřebáváni. Člověk jako součást permanentního procesu změny v neustálém pohybu.
• Povíte mi něco víc o procesu vaší tvorby? Vznikají kroky předem ve vaší hlavě nebo tvoříte spíš až na sále a inspirují vás přitom tanečníci samotní? 
  Většinou tvořím s tanečníky přímo na místě. Do určité míry si mohu dopředu postavit různé obrazy, ale vždy vyjde vše ven až ve chvíli, kdy stojím před tanečníky. Teprve tehdy se všechno otevře. Záleží také na dané situaci a objemu času, který na tvorbu máme. Práce s tanečníky a budování určité pracovní atmosféry, která nám časem pomáhá vytvořit dílo společně, mě velmi baví.
• Jací vlastně jsou tanečníci Pražského komorního baletu? Jaký je pro ně váš choreografický styl?
  Spolupráce s tanečníky Pražského komorního baletu je velmi příjemná. Tanečníci jsou velmi mladí, ale také ohromně otevření a pracovití. Postupně se seznamujeme a já už během krátké doby vidím velké pokroky. Je nesmírně zajímavé tvořit a zároveň vnímat, jak se tanečník před vámi mění. Někdy podle vašich představ a jindy zase naopak a právě tam vznikají zajímavé hrany a body, v nichž se člověk zastaví, kdy objevuje a nalézá různé možnosti postupu a změn.
• Kdo další na vaší nejnovější choreografii spolupracuje?
  Na choreografii s názvem ‚Prolínání‘ spolupracuji se světelnou designérkou Pavlou Beranovou a kostýmní designérkou Joke Visser, kterou znám už od dob mého působení v Nederlands Dans Theater v Holandsku. Použil jsem hudbu Ivy Bittové, kterou jsem doplnil nově složenou hudbou od skladatele Henryho Vegy, který také žije a pracuje v nizozemském Haagu.
• S Jiřím Pokorným, který připravuje druhou část večera, se znáte z Nederlands Dans Theater. Oba jste zakotvili v Nizozemí a máte tam svou základnu. Jak jste tam už dlouho?
  S Jirkou Pokorným se znám od té doby, kdy přišel do Holandska do NDT, tedy od roku 2003. Já byl tehdy v souboru už tři roky. Jsem velmi rád, že jsme s Jirkou mohli pár let společně v NDT tančit. Shodou okolností jsme odešli ze souboru ve stejnou dobu, v roce 2010. Stále žiji s rodinou v Haagu, ale kvůli práci hodně cestuji.
• Kdy jste začal poprvé koketovat s choreografií a kdy nastal ten moment vaší kariéry, kdy se z tanečníka zrodil choreograf?
  Nějakým způsobem mě to lákalo už během školních let, kdy jsem si nějak podvědomě měnil cviky, které byly dané. Tehdy jsem ale ještě nevěděl, že to může mít něco společného s choreografií. Později, když jsem už působil v souboru baletu v Monte Carlu, a šel jsem na konkurz do Nederlands Dans Theater, jsem si pro sebe vytvořil krátké sólo, které jsem právě na tomto konkurzu předvedl. Nejvíc mě ale choreografie ‚chytila‘ během každoročních workshopů v NDT, které se nyní konají pod názvem ‚Switch‘. Tanečníci mají možnost vytvořit krátké choreografie a celý večer organizují právě oni. Je tam hodně prostoru pro vlastní tvorbu. Tehdy jsem zjistil, že ve mně choreografie vzbuzuje víc, než jsem si do té doby myslel a nemohl jsem se dočkat dalších příležitostí. A časem jich přišlo víc a víc…
• Jste odchovancem Kyliánovým… Jak působení u legendárního choreografa ovlivnilo váš styl práce a náhled na tanec jako takový?
  Měl jsem velkou čest, že jsem mohl během mého působení v NDT s panem Kyliánem, který tehdy pro soubor tvořil, pracovat. Jsou to nepopsatelné momenty a já jsem nesmírně vděčný, že jsem to mohl zažít na vlastní kůži. Co mi dalo nejvíc je jeho lidskost a přístup k tanečníkům a lidem obecně. Jeho přístup k práci a společné tvorbě. Jsou to velké zážitky a celkově i rady do života, kterých si vážím, a které pro mne jsou dodnes podporou nejen v oblasti tance. Otevíral nám oči, abychom viděli a vnímali okolí a všechno kolem nás, a vytvářeli si tak vlastní názor. Z toho všeho plynul pocit neustálého objevování něčeho nového.
• Jste spolu v kontaktu i dnes?
  Ano, s panem Kyliánem jsme v kontaktu i dnes. Velmi mě těší každá příležitost k setkání, ať už pracovní či přátelská.
• Co vás osobně na choreografické tvorbě nejvíc zajímá či baví?
  Vždy se snažím dívat se na to, co dělám, z trochu jiného úhlu. Každý projekt nebo choreografie přináší něco nového. Zajímá mě neustálé hledání prvků, kterými je možné se vyjádřit, ať už přes tanec, film, instalaci či dalšími způsoby. Velmi mě baví spolupráce s různými uměleckými disciplínami, což trochu vysvětluje i mou více než desetiletou společnou tvorbu s designérem Petrem Bilakem, s nímž jsem se potkal právě v Haagu a spolupracuji s ním už od roku 2004. Vloni jsme založili i nadaci Make Move Think (www.make-move-think.org), kde dokumentujeme naši společnou práci a otevíráme možnosti nových multidisciplinárních projektů ve formě představení, filmu, instalací nebo krátkých dokumentárních filmů.
• Máte děti… je asi hodně náročné být tátou a často cestovat, že? Jaké další projekty vás letos čekají?
  Mám dvě dcery, jedné je devět, druhé pět let. Ano, vzhledem k náročnosti a času, který naše profese vyžaduje, to není jednoduché. Patří k tomu zkrátka i cestování. Myslím si ale, že je v dnešní době hodně rodin, které musí zvládat kombinovat práci a rodinný život. Mám svou rodinu nesmírně rád. Spolu s manželkou Valentinou, která také tancovala v NDT, nacházíme společnými silami a díky pevné vůli stále cestu, jakou je možné vše co nejlépe zvládnout, spojit práci a rodinu, užít si to a dělat dál to, co nás opravdu baví. Někdy se povede, že můžeme pracovně s dětmi vycestovat i během školního roku, protože školních prázdnin je dost, a tím pádem se můžeme o naši práci podělit i tímhle způsobem. Vidím, že z toho mají děti velkou radost.
  Před měsícem jsem měl premiéru s Národním divadlem Brno, pro které jsem vytvořil novou choreografii ‚Hidden Order‘, hned po ní jsem začal zkoušet s Pražským komorním baletem. Další projekt, který mě čeká, bude květnové nastudování choreografie ‚A Place Between‘ pro Cannes Jeune Ballet. Mám také rozběhnuté další filmové projekty přes nadaci Make Move Think, které se budu snažit v nadcházejících měsících realizovat. Během léta mám v plánu nějaké workshopy v Itálii, ale také v kanadském Vancouveru pro Arts Umbrella Summer Intensive. A pak už příprava na další premiéru nového díla pro Švédský královský balet, která proběhne v listopadu…“
  Děkuji za rozhovor a ať se vám ve vaší práci i osobním životě nadále daří!Lukáš Timulák

  Lukáš Timulák vystudoval Taneční konzervatoř v Bratislavě a Akademie de Danse Classique Princesse Grace v Monaku. Lukáš získal angažmá v Les Ballets de Monte Carlo a v Nederlands Dans Theatre, kde pracoval s choreografy jako jsou Jiří Kylián, William Forsythe, Mats Ek, Paul Lightfoot/Sol Leon, Hans van Manen, Crystal Pite, Johan Inger a Wayne McGregor. Vytvořil choreografie pro několik souborů po celém světě včetně NDT, Gothenburg Ballet, Balet da Cidade de São Paulo, National Theater Mannheim a Luzerner Theater. Zájem o kinematografii jej dovedl k intenzivnímu studiu na Newyorské filmové akademii a od té doby pracoval na několika krátkých filmech s režisérem Rubenem van Leerem, včetně oceněného filmu Symmetry, který měl premiéru na festivalu Cinedans v Amsterdamu. Většina jeho prací od roku 2004 ve spolupráci s designérem Petrem Biľakem zkoumá nové koncepty současného tance. V roce 2017 společně založili nadaci „Make Move Think“ pro interdisciplinární uměleckou spolupráci.

« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook