Mladí a talentovaní tanečníci, kteří se zároveň věnují choreografii. Že o nich neslyšíte často? Právě proto se umělecká vedoucí Pražského komorního baletu, Hana Polanská Turečková, rozhodla zrealizovat komponovaný večer na jejich podporu. Na pilotním ročníku projektu, který by se do budoucna mohl rozrůst do taneční přehlídky, dostali prostor tři choreografové a tanečníci – Nikol Šneiderová a Šimon Kubáň, tanečníci a choreografové ze souboru Pražského komorního baletu, a Palo Kršiak, student choreografie na HAMU.
Estetický Intelektuál
Silné vizuální zážitky přinesl divákům Intelektuál Nikol Šneiderové. Ta se v něm pokusila choreografií pro čtyři tanečníky vyjádřit svůj názor na intelektuály. Dva muži a dvě ženy tančí o hledání smyslu ve zmechanizované společnosti, o nejistotě, o rozumu, a hudba spolu s mluveným slovem dokreslují tíživou atmosféru. V momentech, kdy tančí všichni čtyři synchronizovaně, jsou to překvapivě tanečnice, které jsou ve svém projevu břitké a ostré, jejich mužské protějšky jsou jemnější. Choreografie nabízí výrazné estetické obrazy a vizuální lahůdky, například chůzi tanečnice na čtyřech s pozoruhodným vykopáváním nohou za hlavu. K síle díla přispívají, vedle nápadité scénografie pracující například s krásou stékající vody, i designové kostýmy s prošívanými rukávy a podlouhlými výstřihy. Vzor na látce kostýmů je u všech tanečníků stejný, ale barevná kombinace petrolejové a černé je u mužů a žen prohozená. Nedá se říci, že by po zhlédnutí této choreografie vytanulo na mysl právě slovo intelektuál, ale dojem zautomatizované společnosti, blíže neurčité stísněnosti a nemohoucnosti se divákovi dostane pod kůži.
Prorůstej do mě
Stejně jako Intelektuál je i 2nd Chapter Šimona Kubáně, choreografa a zároveň interpreta, otevřená mnoha výkladům. Na rozdíl od Intelektuála se nad výstavbou2nd Chapter klene jasnější dramaturgický oblouk, díky kterému přichází v závěru silná katarze. Dva hledající, muž a žena, nejdříve tančí odděleně, a pak se spojují, aby si v hledání sebe samých a svých hodnot byli oporou. Propletou se svými těly jako větvemi do nádherného košatého stromu, který je silnější než dvě osamocené větve. 2nd Chapter dává tanečníkům prostor pro představení jejich hereckých kvalit, čehož se Jaroslava Janečková a autor choreografie zhošťují skvěle – oba zvládnou upoutat publikum nejen svými tanečními dovednostmi, ale i drobným pohybem ruky nebo dlouhým pohledem. Choreografie bohatě pracuje s tanečním rejstříkem a se světelným designem. Jeviště je v některých scénách nasvícené dvěma barvami do různé výšky, takže v párovém tanci, při němž tančí žena na muži, jsou nasvícení každý jinou barvou. Další promyšlenou složkou 2nd Chapter jsou kostýmy. Na obou černých kostýmech je drobný motiv bílé větve, který doříkává příběh o dvou do sebe vrůstajících bytostech. Náročné akrobatické prvky tančí oba protagonisté s obdivuhodnou lehkostí a dojem z jejich projevu je neskutečně silný. Ať už myslel2nd Chapter Šimon Kubáň jakkoli, po jejím zhlédnutí se dere na rty slovo láska.
Eros
Naprosto odlišnou poetiku od dvou předešlých choreografií představuje nejzkušenější z trojice jmenovaných choreografů, Pavol Kršiak, ve svém „erotickém komiksu“. Kršiak neskládá celkový obraz z mnoha částí jako Nikol Šneiderová, neklene oblouk nad příběhem jako Šimon Kubáň, Pavol Kršiak nevypráví. Podává divákům čistou esenci lidské sexuality. Divák tak může být, trochu jako návštěvník galerie, pozorovatelem obrazů z rudých světel a pomalu se proplétajících těl. Eros začíná principem, který může někomu připomínat začátek choreografiePisum Sativum Karine Ponties – na ztemnělém hledišti se velice pomalu pohybují jakási stvoření, z nichž se postupně vyklubávají lidská těla ve výrazných kostýmech. Těla se postupně proplétají do sebe, aby ve spletenci falického tvaru za zvuku chrámové hudby dosáhla vrcholu. Eros se dotýká našich „nízkých“ sexuálních pudů, ale zároveň i jejich vyššího rozměru – po zádech expresivních kostýmů vede motiv, jenž může symbolizovat páteř, ale také energii, která při sexuálním vzrušení podél páteře stoupá.
Je náročné zhlédnout dvě poetické choreografie, každou s následnou dvacetiminutovou (!) technickou přestávkou, a pak z Intelektuála a láskyplné „druhé kapitoly“ přepnout na živočišného Erota. Dílo pracující se širokou škálou odkazů na komiksy, erotické oblečky, duchovní rozměr sexuality, maskování vlastní identity a mnohé další, by daleko lépe vyniklo při samostatném uvádění především proto, že si od diváka žádá naprosto jiný typ vnímání, než dvě předcházející díla. Pavol Kršiak netvoří „jen“ jako tanečník a choreograf, ale mnohem více jako komplexní umělec, protože se vedle tance věnuje také fotografii, filmu a designu. Pokud by se ostří Occamovy břitvy dalo rozdělit ve dví, bylo by to prezentovaným choreografiím k užitku. Divák by si tak mohl lépe vychutnat lépe nejen choreografie, ale také tanečníky Pražského komorního baletu, kteří jsou ve skvělé formě.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook