Pavel Šmok se proslavil především jako zakladatel moderního komorního baletu v tehdejším Československu a tvůrce s mimořádným citem pro propojení hudby, tance a emocí. Choreograf, který posouval estetiku českého tance a rozuměl si s jevištěm i kamerou, byl zakladatelem Baletu Praha a Pražského komorního baletu.
Pavel Šmok se narodil 22. října 1927 ve slovenské Levoči v rodině českého stavebního inženýra. Po studiu na Vyšší škole průmyslové, několika semestrech na ČVUT a krátké herecké kariéře v divadle E. F. Buriana se dostal k baletu. Absolvoval taneční oddělení pražské konzervatoře a jako sólový tanečník demi-charakterního typu působil v pražské Armádní opeře a v Plzni.
V roce plzeňském divadle J. K. Tyla dostal příležitost v klasickém i modernějším repertoáru a získal tu i první choreografickou zkušenost. V roce 1958 nastoupil na místo šéfa baletu a choreografa v Ústí nad Labem. Připravil tu představení Sluha dvou pánů na hudbu Jarmila Burghausera a celovečerní balet Nová Odyssea. Poté přijal místo choreografa v ostravském baletu, kde připravoval repertoár především pro mladé publikum. Inscenoval tu například Lašské tance Leoše Janáčka, Čarodějnou lásku Manuela de Fally, Pygmaliona Jana Ducháně, Rossiniánu, Milostnou píseň Petra Ebena a pracoval i na choreografiích pro operní a činoherní představení.
Pohostinsky choreografoval též v Brně, kde soubor vedl Luboš Ogoun, který sám byl průkopníkem nového moderního přístupu v baletu. Tady vytvořil choreografii k Sedmi smrtelným hříchům Bertolda Brechta a Kurta Weila a ke Gershwinově Rapsodii v modrém.
Ve stejné době také začal Pavel Šmok spolupracovat s televizí. Nejprve v roce 1962 s ostravským studiem, později tvořil pravidelně pro studia Československé televize i zahraniční vysílání a spolupracoval s televizním baletem i na řadě zábavních pořadů a revuí.
V roce 1964 založil Pavel Šmok spolu s Lubošem Ogoun a dramaturgem Vladimírem Vašutem vlastní soubor. Zřizovatele našli ve Státním divadelním studu a řediteli Miloši Hercíkovi. Soubor nesl nejprve název Studio balet Praha, posléze Balet Praha. Fungoval sedm let a premiéroval přes dvě desítky choreografií. Protože Balet Praha neměl vlastní stálou scénu, trávil hodně času na zahraničních zájezdech a přijímal i dlouhodobá angažmá.
K úspěšným Šmokovým choreografiím z této doby patří Rossiniána, balet o dospívání Reflexy na hudbu Zdeňka Zouhara, Jazzová suita Karla Kraugartnera, Fresky Bohuslava Martinů, komické Nedbalky na hudbu Oskara Nedbala, Largo a Fuga a-moll J. S. Bacha v úpravě Karla Velebného, společensky závažná Sněť na hudbu Charlieho Minguse, a především v roce 1968 Listy důvěrné, v nichž nadčasovým způsobem zpracoval II. Smyčcový kvartet Leoše Janáčka.
V roce 1968 přijal Luboš Ogoun místo šéfa baletu v Brně a v Baletu Praha zůstal jako choreograf pouze pohostinsky. Pavel Šmok pak získal nabídku na šéfovský post v Basileji, kam s ním odcestovala i část tanečníků. V Basileji uvedl Dona Juana na hudbu Jarmila Burghausera, obnovil Fresky a Listy důvěrné, na motivy Labutího jezera vytvořil tragikomický Brainticket, vytvořil svou verzi Šeherezády, moderní Tenebrae, úspěšnou choreografii Opilý koráb a první verzi jedné ze svých nejslavnějších choreografií: Sinfoniettu Leoše Janáčka. Také hostoval v Brně (Glagolská mše v Janáčkově divadle), v Norimberku, Bernu, Darmstadtu a Tessinu.
V roce 1973 se Pavel Šmok vrátil do Československa, navzdory nabídce zůstat v Basileji či jiných divadlech. Po návratu však nezískal odpovídající příležitosti. Ke spolupráci jej pozval jen Boris Slovák ze Slovenského národného divadla, kde měl nastudovat Listy důvěrné a vytvořit vlastní verzi Stravinského Ptáka Ohniváka. Po úspěšné premiéře byla ovšem inscenace jako ideologicky závadná stažena.
Pavel Šmok pak příležitostně pracoval pro televizi, či operní, operetní a činoherní produkce. V roce 1975 byly v Darmstadtu inscenovány jeho Listy důvěrné a český tým s Pavlem Šmokem jako choreografem realizoval Brechtovu Žebráckou operu. V Laterně magice se podílel na inscenaci Pražský karneval, později vytvořil pro Laternu magiku úspěšný balet Sněhová královna.
Po třech letech jej oslovil Miloš Hercík, v té době ředitel divadla Rokoko, a pod jeho záštitou vznikl Pražský komorní balet. Prvním představením bylo v roce 1975 Jak se dělá balet. Na scéně divadla Rokoko pak uvedl Pražský komorní balet tři premiéry. V roce 1980 se osamostatnil a jeho manažerem se stal Jiří Opěla. Postupně soubor vystřídal mnoho zřizovatelů a v roce 1995 Pavel Šmok a Jiří Opěla založili vlastní s. r. o.
Významnými choreografiemi této éry byly v roce Pia Fraus, Záskok a Americký kvartet na hudbu Antonína Dvořáka. Na hudbu Bedřicha Smetany vzniklo představení Z mého života, dále pak folklórem inspirovaná Musica Slovaca, Zjasněná noc Arnolda Schönberga, Smetanovo Trio g-moll, Dvořákův Holoubek, Valčíky a Kreutzerova sonáta či Stabat Mater.
V letech 1990–2005 působil Pavel Šmok jako pedagog choreografie na pražské HAMU. V roce 2002 se stal Šmok krátce šéfem baletu Státní opery Praha a v roce 2003 byl Pražský komorní balet přičleněn k ní. V roce 2003 odešel Pavel Šmok do důchodu. Zemřel 4. dubna 2016 v nedožitých devadesáti letech.
Pavel Šmok získal dvakrát Cenu Českého literárního fondu, Medaili za zásluhy mu udělil v roce 2002 prezident Václav Havel, v roce 2005 mu byla udělena v rámci Cen Thálie Zvláštní cena kolegia a v roce 2012 Cena ministerstva kultury za celoživotní umělecké zásluhy v rozvoji tanečního a divadelního umění v ČR a propagaci českého umění i české hudby a tanečního umění ve světě.
« Zpět do sekce Napsali o nás
Sdílet článek na: Twitter • Facebook